Zákoutí v zahradě

Vítejte na konečném místě. Hezčí místo jsme vám vybrat nemohli. Snad jste poznali alespoň kus paláce a ten zbytek si prohlédnete samy, dle vašeho uvážení.
Na stolečku je pod třpytivým těžítkem list papíru, docela velký a vedle něj leží pero. A vedle toho všeho vzkaz.
"Vítej účastnice, prosím podepiš se zde podle toho kolikátá jsi tuhle cestu prošla. Nepodváděj, poznáme to. Jestli je na papíře podpis, podepiš se pod ním. Podle tohohle poznáme v jakém pořadí si zasloužíte odměnu. A jaká že to bude? Soukromé rande s princem na místě vašho uvážení. Ale pozor, kdo přijde v prvních řadách dostane i dárek, ty poslední už možná ne."

Tak a hon za pokladem/princem je u konce, snad sis to užila a poznala nějaká zákoutí našeho paláce.

Trvá jí dlouho najít další bod instrukce. Prošla snad všechno a dostala se do zahrad, kde se rozhodla zajít a tak to taky malinko pojala, jako procházku zahradou. Kouká se, ale všude kolem, aby náhodu nic nepřehlídla, ale nikde nic nevidí. Ale no tak... Pomyslí si a dá si jeden volný pramen vlasů za ucho a prochází zákoutí zahrad a nakonec jí kroky zavedou do zákoutí. Vypadá to tam opravdu krásně. Vlastně, jako všude v paláci. Pomyslí si a kouká se po zákoutí. Už už se chce obrátit a hledat dále, dokud si nevšimne listu a propisky. Vítězně se usměje a vše si přečte. Pohled jí sjede na první místo a tak se podepíše jako druhá. No, aspoň jsem druhá. Pomyslí si a podepíše se a odloží to zpět a pak se jen otočí a vydá dr do paláce.

Posledni misto,kde se skryvala indicie hledala opravdu dlouho, obcházela zahradu nekolikrat, až přišla do zákoutí,kde uviděla něco třpytivého na stole. Bylo to těžítko,pod kterým byl papirek. Těžítko oddělala a papír si precetla. Vzala tužku a napsala cislo 3. Podepsala se. Papir dala na původní místo a pote se vydala zpet do zahrady. Chvili se procházela,nez  zamirila do paláce a přímo do svého pokoje,kde čekala na vyhlaseni soutěže..

Posledné miesto hľadala dlho dlho. Prešla všetko, až bola zúfala. Ale nakoniec to predsa nájde a keď sa tak stane, zapíše sa na pepier ako štvrtá a potom sa spokojná vracia do svojej komnaty.

Zavřený v pokoji sedící na křesle poslouchal bratra, který mu vysvětloval dalsi pokyny jejich "mise". Šlo mu to jedním uchem tam a druhým ven a jen mlčky přikyvoval. "Jacey,já tomu rozumím,ale teď bych na chvíli rád vypadl se nadýchat čerstvého vzduchu." Oznámil mu a vstal z křesla. Řeči typu "Ať se vzpamatuje a zacne chovat jako had ignoroval a prostě vyšel ven z pokoje. Benovi se tohle všechno příčilo. Nechtěl už poslouchat pokyny, které stanovil jeho otec a Jace mu je tlumočil. Vysvětloval mu,kde jsou oni a kde královští a Bena to nebavilo znovu poslouchat. Slyšel to už tolikrát, že to znal nazpaměť, ale změnilo to jeho názor? Ne, nezměnilo. V paláci chtěl opravdu pracovat a žít tak nějak normální život,ale mohl? Měl tu možnost jako syn vůdce hadů? Bohužel odpověď zní zase ne. Aspoň venku mimo ty čtyři zdi a hlavně Jace měl chvíli klid. Prošel chodbami zámku a byl rád, že jsou tu oba inkognito a tudíž za nim Jace nepůjde, nesmí. Vyšel ven ze zámku ve svém obvyklém oděvu a to byly tmavé rifle, bílé triko a krátkým rukávem a na tom přehozenou hnědou bundu. Na botách měl botasky, které už něco pamatovaly,ale byly jeho oblíbené,tak mu bylo líto je vyhodit. Ruce si strčil do kapes a rozešel se po zahradě. Cht jít někam,kde by měl opravdu klid. Chvíli hledal vhodné místo,až ho nakonec našel. Došel k jedné židli a posadil se na ni. Konečně neslyšel Jacea a měl klid. Z kapsy od bundy vytáhl krabičku cigaret,kterou si tam schovával Jace. Otevřel ji, vytáhl z ní cigaretu a zapalovač. Cigaretu si vložil do úst,škrtl zapalovačem a potáhl si. Kouřil jen občas a teď to vážně potřeboval. Vyfoukl kouř a opřel se. Nohy si natáhl na stolek před sebou a ruce si zapřel o opěradla. Sedělo se mu pohodlně a užíval si to ticho, které pro něj bylo vzácné a poslední dobou si ho moc neužil vzhledem k povinnostem a hlavně Jaceovi za zadkem a jeho příkazům..

Dnes toho měla tak akorát dost. Nic jí nebavilo, komorné na ni dnes byly jak psi a ona na ně šla se stejným tónem. Nechápala co to do nich vjelo. Měla toho po krk. Potřebovala se někde projít. Nadýchat se čerstvého vzduchu. Když se začala převlékat z šatů, které na ni zrovna zkoušely jen protočila očima. "Ne! Nebudu už tady stát jak panák abyste do mě stále "nechtěne" píchaly špendlíky!" zakřičí na ně, strhne ze sebe postedlí kusy látky. Stejně se jí ty šaty nelíbily, tak co.
Oblékne si černou sukni s vysokým pasem a k tomu pruhovanou bílomodrou košili, kde její končící cípy omotá kolem pasu, takže když se natáhne s rukama nahoru jde jí vidět břicho. To ale neřeší. Vlasy si nechá rozpuštěné a po té hádce trošku zamotané. Na nohy si obuje balerínky a vydá se do zahrad. Ale ne jen do ledajakých. Tak nějak zdědila oblíbené místo své mámy. Ráda si tam čte, alet teď se tam jde tak akorát pořádně vykřičet. Protože ji tam nikdo neslyší. Je to docel az ruky od všeho.
Když přichází vane od zákoutí příjemný vítr, který ale po chvilce začne cítit po kouři z cigarety. Že by jí někdo naboural její soukromé místo? To by se na to podívala.
Jakmile dojde blíž podívá se na vetřelce, opře se o stůl a ruce zkříží na prsou. "Nohy na stoleček nepatří." podívá se na něj se zvednutým obočím a potom se mírně poušklíbne. "Nemáte být ve službě?" Tak nějak většinu zaměstnanců v paláci zná a tohohle vídává docela často.

Pokuřoval si cigaretu ,rozvalený na židli a užíval si tu chvíli. Užíval si to ticho,kdy na něho nikdo nechrlil žádné instrukce, které mu byly proti srsti a taky se s nikým nehádal. Nohy měl natažené,aby se mu sedělo pohodlně. Hlavu měl prázdnou a na nic nemyslel. Chtěl si užít jen chvili volna a klidu,aby jej nikdo nerušil. Toužil být zase sám uzavřený v tom svém světě aspoň na nějakou dobu. Nemohl totiž dělat to,co dělával dřív. S Jacem se střídali v práci a sbíráním infirmací,že měl za úkol se pořád pohybovat po paláci a být všude. Všímat si sebemenších detailu, které by mohly způsobit poprask. 
Teď měl však volno,tak si mohl dělat,co chtěl. Díval se fo neurčitého bodu a ani si nevšiml,že sem někdo vstoupil. Jakmile uslyšel hlas, nohy ze stolku sundal a trochu se zakašlal. Zvedl pohled a viděl,že hlas patřil princezně Sophii.  "Ehm, omlouvám se výsosti." Řekl,sklonil se,cigareru típl o zem,schoval si ji v ruce a postavil se. Poklonil se,jak se sluší a patří. "Ne, nemám. Teď mám chvíli volno. Královna řeší s princem selekci." Vysvětlil na svoji obranu a sklopil pohled na zem. Krabičku vzal i se zapalovačem ze stolku a vložil si ji do kapsy. "Pokud jste si sem přišla číst. Nebudu Vás rušit." Pronesl,protože byl všímavý a viděl ji si pořád někde číst. Byl už nakročen k odchodu,ale přece jen se na ni na chvilku podíval. Ale hned zase uhnul pohledem..to byl celý Ben.. podrbal se nervózně na zátylku a čekal,zda ho pošle pryč..

Podívá se na něj a přijde jí, že ho dost vystrašila. To nechtěla, nechtěla si vybíjet zlost na někom jiném. Jen na svých komorných. "Nene všechno je v pořádku. Já jen. Jsem nějaká přetažená a rozpíchaná." tohle řekla možná dost špatně.
"No jo to je celá teta a Adrian, doufám, že už si na ty dívky udělá více času ne jak teď." odfoukne si zlobivý pramen z obličeje a ještě si ho upraví za ucho. "Klidně se posaďte, nebudu vás odsud vyhánět. Byl jste tady první, Benjamine." usměje se na něj a posadí se do křesla. Zvedne k němu oči a ukáže rukou na křeslo vedle ní. "No tak, klidně si tu cigaretu dokuřte." Možná byste mi mohl i jednu dát. Ale ne, Jasmino, budeš se krotit!
"To já jsem spíše ten rebel co vás vyrušil ve chvilce volna, odpustíte mi to?" podívá se na něj psíma očima a potom se usměje. "A číst nemůžu, nemám tady žádnou knihu." pokrčí rameny a uvelebí se na křesle. "Takže když máte chvilku volna, tak sem chodíte vypnout hlavu?" zeptá se zvědavě. "Myslela jsem, že tohle místo jen tak někdo nezná."

Čekal,že ho vyhodí podle toho,jak na něj vyjela. Překvapila ho však její reakce a ne málo. Nakrčil udiveně čelo a zamrkal očima. Jakmile řekne,jaká je,neodpustí si poznámku "Ehm,promiňte,řekla jste rozpíchaná?" Zvedne obočí a cukají mu koutky. Snaží se to však potlačit,aby se nerozesmál na celé kolo,tak se chytne za pusu a promne si tvář. Jakmile ruku z tváře sundá, snaží se tvářit vážně. Lohne rty do strany a odkašle si. Po chvíli se mu už podaří potlačit ten smích a poslouchá,co říká. To ho také zarazilo. "Upřímně tomu také nerozumím. S žádnou z dívek se ještě nesešel." Pokrčí rameny a trochu rozhodí rukama. 
Znovu nakrčí čelo, když mu nabídne,aby se posadil vedle ní. Sleduje ji,jak se posadí a na její nabídku se uchechtne. "To je dobrý,ty jsou...jen sváteční." Řekne nakonec a pousměje se nevinně. Málem už řekl Jaceovo jméno,ale nakonec to naštěstí zahrál do autu. Konec konců to byla pravda. Nebyl kuřák,ale když byla nějaká příležitost,jednu si dal. Posadi se tedy nakonec naproti ní a poškrábe se na ruce. Když zmíní rebela,vykulí oči a zarazi se,ale pak se zase tváří normálně. Usměje se "Není co odpouštět. Kdyby mě tu našla kralovna, nebyla by tak shovívavá jako vy" Ušklíbnul se a už ji v hlavě slyšel "Benjamine,co tady proboha děláte? Máte se zdržovat mimo taková místa a vy tu ještě kouříte? To si vyřídíme!" Doslova mu ječel její hlas v hlavě. Ano, královna byla opravdu tvrdá. Připomínala mu jeho matku. Zatřepal mírně hlavou,aby tyto myšlenky zahnal a poslouchal ji dál. Zasmál se tomu a rozhlédl se. "Ani tady nemáte žádnou schovanou? Chodíte sem často.." prozradil, protože ji tu potkal vždy,když sem chtěl jít a mít chvíli klid. Ne,že by ji sledoval..po její otázce přikývnul a otočil se na ni. "Přesně tak..asi stejně jako vy." Mrknul na ni a sladce se usmál. Následně se zase rozhlédl. "Objevil jsem ho náhodou,ale oblíbil jsem si ho. Málokdy tu někdo je.." prozradil a natáhl ruku ke stolu,vzal z ní těžítko,uchopil jej do rukou u začal si s ním hrát. "Ale jak jsem řekl,vás sem vidím chodit často.." dodal ještě a sklopil pohled na těžítko.

Jakmile jí zopakuje slova co řekla, plácne se do čela. "Proboha to muselo vyznít hrozně divně." rozesměje se a trošku zrudne. "Teda jak bych to vysvětlila. Komorné na mě zkoušely nějaký nový model šatů a místo aby píchaly do látky, píchaly špendlíkama do mě. Nevím ale jestli to dělaly naschvál nebo ne." snaží se rychle vysvětlit. Tak tohle uplně nevychytala. "Omlouvám se, jestli to vyznělo nějak...nevhodně." podívá se na něj a promne si rty. Poté se raději posadí do křesla a oddechne si.
"To jsem taky slyšela. Je to divné, měl by se o ně více starat nebo skočí po krku jiným princům, kteří se přijeli na tuhle šarádu podívat." jen zakroutí hlavou a oddychne si. "Sváteční cigarety? Dobrá tedy. Jestli se stydíte za to že kouříte, budeme je považovat za sváteční." podívá se na něj a mile se usměje. Nikoho nijak nesoudí, je to jeho zdraví ne její.
"Teta je někdy dost příkrá, ale máte štěstí, že jste potkal mě. Sice melu hlouposti, jsem lehce vytočená kvůli píchání." zahihňá se. "Ale asi stále lepší možnost než královna." pousměje se. Jakmile se zeptá na knihy a podobně jen si prohrábne vlasy. "Víte Anastazia, ona je jak mor. Sežere všechno. Musím si kvůli ní schovávat i dorty do schovky. Ale bohužel všechny schovky tady už našla a krade mi knížky." pokrčí rameny. "Takže od té chvíle si je raději beru všude sebou a nikde si je nenechávám." vysvětlí mu jeho otázku a usměje se.
"Právě proto ho mám ráda, je klidné a nikdo sem moc nechodí." objasní mu to a usměje se na něj. Vypadá příjemně, jen to jak těká očima jinam než na ni ji trošku znervozňuje. "Takže vy mě sledujete?" zažertuje. Protože jak jinak by věděl, že sem chodí často? Podívá se na něj, teda spíše na jeho víčka a vlasy, jelikož jeho pohled míří na těžítko v jeho ruce a ne na ni. "Znervozňuji vás??" zeptá se klidně.

Jakmile jí zopakoval,co řekla,plácla se do čela a zasmála se. I Ben se zasměje a neodpustí si poznámku. "Trochu." Řekne pobaveně a potom poslouchá,jak to princezna vysvětluje. "Jo tak a nemyslím si,že by si dovolily do vaší výsosti schválně pichat špendlíky." Zavrtí hlavou a pořád má na tváři pobavený výraz. Její omluva ho překvapí i pobaví. Zvedne ruce dlaněmi vzhůru. "Mně se omlouvat nemusíte." Pousměje se tomu a zvedne koutek k úsměvu. "Jo,kdyby tady byl Jace,ten by si neodpustil nějakou všetečnou poznámku. Ale já jsem jiný." Řekne si vduchu a následně se posadí naproti ní.
Na její poznámku pokýve hlavou. "To už tam taky zaznělo. Myslím si,že po slovech královny to teď už bude úplně jinak." Doslova je si tím jistý,když slyšel,jak na prince královna ječela. Teď už si nedovolí ji neuposlechnout. Poznámce o jiných princech se musí zasmát. "V den plesu jsem viděl jednu lady toulat se s jeho výsostí Ethanem po hradbách..ale nevím,zda se procházka dá považovat za vlastizradu." Pokrčí rameny a docela se těm princům diví,že jsou ochotni riskovat..i když jsou některé dívky opravdu krásné, jemu by to nestálo za to. Stejně by to pak dopadlo stejně a dívku by mu přebral Jace. Nahlas vydechne a zvedne hlavu k princezně. Po její větě zavrtí hlavou. "Já se nestydím, říkám Vám pravdu." Řekne upřímně, protože to tak skutečně je. Nejsou jeho,ale Jaceovi. To jí však říct nemůže, protože by pak těžko vysvětlil,co tu Jace dělá a ani nemůže říct, že za ním přijel. Promne si kořen nosu a poté se na ni usměje nazpět.
Po zmínění královny,že je někdy příkrá si neodpustí uchechtnutí. "Tak to svou tetu asi dobře neznáš." Pomyslí si,ale také si uvědomí,že není vhodné o královně tak mluvit,tak si promne rty a jakmile princezna domluví,pokýve hlavou. "To mám teda štěstí." Řekne upřímně s úsměvem, načež hned dodá. "I když její veličenstvo se v těchto místech moc nezdržuje, ovšem náhoda je blbec,jak se říká." Pokrčí rameny a hned jí musí oponovat. "Vůbec nemelete blbosti,jak jste řekla,vaše výsosti." Mile se na ni usměje a poté sklopí zrak na stůl a vezme si těžítko,se kterým si hraje. Na chvíli k ní zvedne pohled a zasměje se. "Chápu,jeho výsost mi v kuchyni bere i sušenky,které si tam schovávám." Ušklíbne se,protože ta malá princezna je jak kyselina a sní,na co přijde. To si však nechá pro sebe a zase se podívá na těžítko,ve kterém zmenšenina tohoto zámku a nějaká tekutina se třpytkami a když se otočí těžítko vzhůru nohami,třpytky se rozproustřou po celé ploše."To je kýč." Pomyslí si a těžítko zase položí na stolek. Podívá se na princeznu, když mluví o tomto místě a na moment se jí podívá do očí. "To jsme dva." Uhne pohledem do strany a řekne to bez okolků a vytáček..ale pak se musí zasmát její otázce. Nesouhlasně zavrtí hlavou "To opravdu ne,výsosti. Jen jste tu téměř pokaždé,když sem chci jít." Vysvětlí a zase se na ni podívá. I když si nebyl úplně jistý,že ji třeba Jace nesleduje. Přece jen jedna z možností,jak se dostat blíže do rodiny,byla sbalit princeznu,jak říkal otec a nedivil by se,kdyby si Jace vybral právě Sophii. Podrbe se na zátylku a na její otázku zvedne obočí. Neví,co má říct. Nemá ve zvyku lhát..jen,když musí. "Popravdě trochu ano. Nepoštěstí se každý den,abych si mohl povídat s jeho výsostí." Vysvětlí a pozvedne koutky k úsměvu. Pak se však rozhlédne kolem sebe. "Vy tu nemáte tu svou gorilu?" Zeptá se, protože její bodyguard je bonzák a královně by se asi nelíbilo,že si princezna povídá s komorníkem. Pak se podívá na ni a nenápadně si ji prohlédne..

“Vůbec jsem si to neuvědomila a ještě já. Proboha.” Zrudne neště víc když on potvrdí že to vyznělo divně. To nechtěla. “No právě já si myslím, že ty čarodějnice to dělají naschvál a ještě rády a užívají si to. No je pravda, že já na ně taky nejsem uplně jako andílek. Ale to je věc jiná.” Pokrčí rameny a podívá se jako neviňátko.
“Právě musím. Řekla jsem to před vámi.” I když jste jen komorník. Pomyslí si v duchu.
“Snažím se je ignorovat. Selekce jde mimo mě. A jejich hádky jsou už podle mě naprosto zbytečné.” Řekne vážně a protáhne se až jí vykoukne ploché břicho. Potom se uvelebí.
“Ethan je v paláci?” Pozvedne obočí. To ani nepostřehla a to jsou docela dobří přatelé. Ale tak jestli se zapovídal s nějakou účastnicí tak to asi možná chápe. On byl vždy družný. Teda když se dobře vyspal.
“A nevíte s jakou účastnicí? Třeba ji popsat. Nevím zda by bratránek byl nadšený z toho že Ethan tahá účastnice po paláci. Ale určitě v tom nic nebylo. To si nemyslím.” Řekne přesvedčivě ale uvnitř nad tím stejně ještě chvilku přemýšlí. Je to prostě zvláštní. “Ale velezrada to určitě nebude.” Zasměje se.
Po slovech o cigaretách se jen usměje. “Dobrá budu vám věřit.” Podívá se mu do očí i když je to někdy docela boj, když se dívá snad všude jen ne na ni. “Ano náhoda je blbec.” Rozesměje se nad tímhle slovním spojením a prohrábne si vlasy.
“Tak to máte pravdu. Je jak kyselina a dokáže prohrabat všechno pro kousek cukru.” Zamračí se. Musímsi schovávat věci i na místa kde by jí to ani nenapadlo. A ono jí to napadnout musí! To je ten problém.
“No teď už to nebude tak tajné místo. Když tu jsme dva.” Zasměje se. “Dobře dobře v pořádku. Dělala jsem si jen legraci. Určitě máte plno jiné práce než mě sledovat.” Odmávne to rukou a mile se usměje. Po jeho odpovědi se na něj podívá. “A nechcete mě brát jako obyčejnou dívku? Tohle výsosti mě nikdy moc nebavilo.” Řekne vážně a podívá se na něj. “Jsem doma, nepotřebuji kolem sebe gorily. Dokážu se ochránit i sama a věřím našemu bezpečnostnímu systému.” Kdyby jen věděla že se baví s rebelem. Teď to vyznělo asi strašně vtipně.

Nepřišlo mu to nevhodne,spise vtipne. "Stane se." Snažil se ji uklidnit,aby se kvůli tomu necítila nějak zle,protoze  vazne nemusela. Ovšem musel si přiznat,ze byla roztomilá,kdyz se cervenala. Jeji další větě se zasmal. "Ale to snad ne." Řekl s cukajicimi koutky,protoze mu přišlo to,jak to rekla hrozne vtipné. Nesmal se ji,to by si nedovolil. "I kdykdyby na ne byla zla,tohle si nesmi dovolit." Zavrcel,protoze to se mu vázne nelibilo.
Omlouvat se nemusela,ale prekvapilo ho to. "Dobra,takze omluva přijata." Pronesl s zvedl koutky k úsměvu. Bylo to sice zbytecne,ale mile. Ohledne selekce uz toho mel taky olne zuby.. hlavně toho,jak byla kralovna nevrla skrz to..nerekl na to vsak nic,jen nahlas vydechl a podíval se ji do oci. Jeho pohled mluvil za vse. Byl uz z toho vseho unavený a nejen ze selekce,ale i z toho,ze se musel přetvařovat a takovym hodnym lidem pusobit problemy. Pricilo se mu to a kolikrát si pral,aby se jako had nenarodil.
Po jeji otazce se zarazil. "Ehm,ano..ale prozradit Vam to nesmim. Nejsem praskac a navic je jeho vysost fajn chlap a nerad bych mu pusobil potize. Nezlobte se." Snazil se ji to vysvetlit,protoze na nej rozhodne nechtěl nic prasknout. To předtim mu proste ujelo."Určite v tom nic nebylo." Dodal jeste a pousmal se. "Nech to prosim byt nenebo me ten princ zabije,ze jsem se prorekl." Prosil ji vduchu a doufal,ze se v tom nebude dal pitvat.
Na cigarety reagoval,jak reagoval a kdyz rekla,ze mu bude verit, zazubil se a kdyz se mu podivala do oci, trochu zvszbel a po chvíli uhnul pohledem do strany. Otocil se na ni ve chvili,kdy se zasmála a jen pokrčil rameny. 
Zmince o malé Anastazii jako o kyseline se musel zasmat, protože vážně jako kyselina byla. Nemohl to vsak rict pred pribceznou,tak jen pokýval hlavou a nakonec prece jen neco rekl. "Divim se,ze je tak hubena..vzhledem k tomu,kolik toho sni." Zasmal se a zavrtěl nad tim hlavou.
"To asi ne.." broukl a trochu ho mrzelo,ze uz nebude mit misto,kde by mohl vypnout..ale nepovidalo se s ni zas tqk spatne,tak to nebyla takova tragedie. Zvedl koutek k udmevu a kdyz zmínila,ze to byl jen vtip,zmeril si ji pohledem. Presne tak to totiz bylo..mel dost prace a nejen jako komornik,tak neměl cas ji sledovat. "Ani netušíte kolik.."  kór ted,kdyz je ta selekce jeste zapomnel dodat.
Vykuli oci po jejim návrhu a poškrábe se ve vlasech. "Myslite si,ze je to vhodne?" Zeptal se a zvedl oboci. Po jehi dalsi vete kyvl hlavou. "Chapu..ale i tak by na vas vas meli davat pozor." Řekl a rozhledl se. Kdyby jen tusikt,ze ze sedi s rebelem. Ben byl vsak ten hodny. Obaval se,ze Jace nebude..

Podívá se na něj a ještě trošku více zrudne. Je většinou sebevědomá, ale když plácne takovouhle věc, ještě před někým pohledným. Je to těžké. "No věřte mi, že tohle si ony dovolí. Nejspíš je brzy vyměním. Ale zase dělají dobře svou práci. Je to začarovaný kruh." promne si bok, do kterého ji píchly nejméně pětkrát, rozhodně tam má dírky. Určitě!
"Děkuji." mile se na něj usměje, je ráda že omluvu přijal, ale stejně jí připadal strašně utahaný. Nechtěla aby její poddaní takhle vypadali. Potom jsou vyhořelí a protivní. Nebo vyhořelí a totálně vyčerpaní. Pohlédne na něj znovu. "Co kdybych pro vás domluvila několik dní volna?" napadne ji najednou. "Určitě by vám to prospělo, trošku si odpočinout od křičící královny, ječícího prince a podobně. Mohl byste klidně celé dny sedět tady a jen kouřit." zasměje se a podívá se na něj. Myslí to vážně, sice má určitou výbušnou a egoistickou povahu po matce, ale má také určitý soucit po otci. Když řekne, že toho dotyčného nepráskne tak jen pokrčí rameny. "Máte dobré vychování." pousměje se. Chtěla to vědět, ale tak ona se to dozví i jinak. Třeba půjde přímo za Ethanem. Třeba.
"Taky kolik toho vyběhá, vždyť ona je jak střela. Je to nepochopitelné." oddechne si a raději na toho malého satana nechce myslet. "Možná bychom si mohli určit časový harmonogram." zažertuje.
Když mu nabídne aby ji bral jako normálního člověka a ne jako výsost pousměje se. "Myslím to vážně. Teda samozřejmě jen v soukromí. Ale proč ne? Jsem přece člověk a ne mimozemšťan." zasměje se. "Už mě nebaví jak se předemnou každý škrobí a přitom to nemusí ani myslet vážně." znovu myslela své komorné. "Myslíte si, že jsem s vámi v nebezpečí?" pozvedne obočí a nakloní se k němu. Opře se lokty o kolena a pousměje se. "Máte v plánu mi snad ublížit?" zadívá se mu do očí a potom sklopí pohled k zemi jako on. Jen ať zjistí jaké to je když člověk komunikuje s vlasama a ne s očima.

Podiva se na ni a vidí,jak jeste vice zrudne.Nekomentuje to vsak,aby se necitila nějak trapne. Potom ji posloucha a chce neco říct,avsak počká,az domluvi. Usklibne se tomu."To teda ano." Da ji za pravdu a vidí,jak si promnula bok. "Ublizily Vam moc?" Zepta se a pohled mu sjede na jeji bok. Postavu mela pěknou,to musel uznat a nejen tu,ale byla to princezna,tak ještě aby ne. Nakrci celo, když mu podekuje a zvedne koutky k úsmevu. "Za málo." Spitne a uculi se. Lo jeji namitce vykuli vykuli oci a vi,ze i kdyby chtel,tak nemůže,protoze Jace by s tim nesouhlasil. Proto zavrtí hlavou. "Ne,to je v pořádku. Jen dnes toho bylo moc. Vyspim se a budu zase dobry." Zalze ji a zvedne koutky k usmevu. "A říkal jsem Vam,ze kourim jen obcas." Zopakuje znovu a diva se ji do oci.
Neuhne pohledem ani,kdyz chce vědět popis nebo jmjmé. Neni praskac,takze ji to nerekne. Dalsi vete se chce zasmst, protože to nebyla pravda ani omylem..ale nakonec se usměje. "Dekuji." Rekne,protoze i když to tak neni,je slusnost podekovat.
Potom se bavi o male kyseline a Ben se musi zasmat."To je pravda. Chvili neposedi,je jak sidlo." Zavrti pobavene hlavou a zvedne k ni pohled. "Dobre,takze to sepiseme." Mrkne na ni a je az k nevire,jak se s ni zacina uvolnovat a uz ani tolik neuhyba pohledem. Posloucha ji,jak mluvi o tom,ze to mysli vazne a mlčí. Kdyz domluvi,prikyvne. "Plati,takze  to vase vysosti vynecham." Slibi ji a následně se na chvili zarazi a podiva se na sebe. "Vypadam snad nebezpečně?" Prejede po sobe rukama a pak k ni zvedne oohled. Zavrti hlavou a vsimne si spadeneho praminku. Zvedne se,natahne k ni ruku a zastrci ji ho za ucho. Pritom se letmo dotkne jeji tváře. "Nemohl bych Vám ublížit." Řekne,ruku stahne k telu a zase se posadi na zidli. Sam se divil tomu,co udělal..ale nechtěl,aby se ho bala,protoze i kdyz byl had,nemel v planu ji ublizit...

"Já si tam popravdě ani moc nevidím, ale bolí to dost." otočí se k němu bokem a lehce vyhrne košili. Vzadu na boku má několik červených dírek po špendlících. "Jak to vypadá?" Snaží se nějak nakroutit, ale bez zrcadla vedle sebe je docela bezradná. Potom dá košili dolů a znovu si sedne normálně.
"Opravdu? Kdyby se cokoliv dělo a byl byste hodně unavený, dejte vědět. Slibujete?" podívá se mu přímo do očí. Tenhle pohled jasně značí, že to myslela vážně a myslí to vážně a není cesty zpět.
"Nemáte zač, je málokdy tady potkám někoho kdo je tak milý. Naposledy jsem potkala anglického prince a ten netřídil odpad, takže u mě skončil." zasměje se. Možná to zní jako vtip, ale opravdu se na něj naštvala. K životnímu prostředí je proste přísná.
"Právě, člověk aby před ní někdy něco utajil, to moc nejde." oddechne si při pomyšlení na svou malou sestřenici. Je to satan. "Opravdu? já to myslela ze vtipu, ale jestli chcete klidně můžeme." rozesměj se a upraví si vlasy. "Děkuji mnohokrát, věřím, že se budeme oba dva cítit lépe, když ty omšelé názvy vynecháme." mrkne na něj a upraví si sukni. Je trošku nervózní, ale absolutně neví z čeho.
Poté se ho ale musí zeptat, zda by měl být nebezpečný. Protože tenhle mladík rozhodně nevypadal, že jí chce ublížit. "Právě že nevypadáte." řekne okamžitě. Když ale uvidí, že se k ní přibližuje mírně se zamračí až se jí na nose udělá malá vráska. Přesně na místě mezi očima. Pohled přemístí na něj když se jí dotkne a upraví jí vlasy. "Nemohl.." řekne potichu a jen se na něj dívá. "Co to teď bylo?" pozvedne obočí a prohlédne si ho. Na tváři se jí objeví mírné zarudnutí, tak si je raději nenápadně přetře a podívá se na zem. Není zvyklá na nějaké doteky. Její rodiče jsou vůči tomuhle opravdu přísní. Teda spíše její otec. Tedy její nevlastní otec.

Zatváří se po jejich slovech soucitně a sleduje ji,jak se k němu natočí. Vstane a když uvidí ty tečky, natáhne ruku a přejede po nich jemně konečky prstů. "Tady máte stopy po vpichách." Řekne a zvedne k ní pohled. Podívá se jí do očí a ruku stáhne zpět k tělu. "Ale není to nic hrozného. Brzy to zmizí." Uklidní ji i mrknutím oka,sleduje ji,jak se posadí a taky si sedne. Následně se zamračí. "Ale pokud to udělaly schválně,jsou to svině. Budu si muset promluvit se šéfem." Ušklíbne se, protože to jim nesmí jen tak projít. To se nedělá bodat do princezny špendlíky.
Po její větě však zvedne koutky k úsměvu a odhalí i své bílé zoubky. "Je to od vás hrozně milé,ale teď si volno nemůžu dovolit,ale jakmile skončí selekce,tak si pár dní vezmu,slibuji." Kývne hlavou a už teď ví,že je to nemožné. Třeba si volno vezme,ale Jace se tu bude chtít motat,takže oficiálně mít volno nebude.
Není zvyklý na taková slova od princezny,tak se mírně pozmění jeho barva a sklopí pohled. "I vy jste velmi milá." Řekne na oplátku,zvedne k ní pohled a zadívá se jí do očí. Potom se však musí zasmát. "Tak to je pádný důvod,protože třídit odpad je důležité." Řekne trochu v žertu,protože jej docela štvalo,jak je šéf nutil rozebrat,kde co a dát do správných košů. Ušklíbne se. "My musíme rozebrat krabici,kde je kus plastu. Takže se to tu dodržuje opravdu přísně." Ujistí ji a nějaké životní prostředí mu bylo tak nějak ukradené.
"To máte pravdu. Ona mi dokonce lozí i do pokoje a krade mi sladkosti ze skříňky." Zavrtí nad tím hlavou a pokračuje. "Vždy počká,až vyjdu a jde na to. Od té doby se zamykám." Dodá a najednou se zarazí,jestli se Jace zamknul,aby tam nevtrhla a nedivila se,co tam dělá. Ale i kdyby se před někým prokecla,že ho viděla v pokoji,stejně by jí nevěřili,takže je v klidu. Je to přece jen dítě.
Poznámce o harmonogramu se zasměje.  "Já jsem to taky myslel jako vtip. Nebude mi vadit,když tu budete." Ujistí ji a mile se na ni usměje. Potom jen přikývne. "Jak je libo. Mně to zas tak nevadí,jsem na to zvyklý." Pokrčí rameny,protože mu to opravdu nedělalo žádný problém. Sleduje ji,jak si upravuje sukni a podrbe se ve vlasech. Sám z ní byl trošku nervózní a už teď věděl,že i kdyby si myslel na princeznu,což je naprosto absurdní,všichni moc dobře víme,kdo by ji nakonec získal.
U tématu o tom,jestli je nebezpečný se zarazí,protože je rebel a tudíž by nebezpečný byt měl. Ovšem Ben by neublížil ani mouše. Tedy té možná,ale člověku ne. To za něj dělal Jace Benovým jménem a bohužel se to bude dít znovu. Všimne si jejího spadeného pramínku a z nepochopitelného důvodu vstane a dá jí ho za ucho. Ujistí ji,že by jí neublížil a zadívá se jí do očí. Po její otázce ruku stáhne k tělu a poškrábe se na krku. "Ehm.." vůbec neví,co má říct a všimne si,jak sklopila pohled. Ušklíbne se. "Promiňte,já jen jsem vám chtěl zastrčit ten pramínek." Vyleze z něj celkem nesrozumitelně a raději se posadí. Ruce si položí do klína a podívá se opět na to těžítko. "Nikdy jsem nechápal tady ty kýče." Ukáže na něj,natáhne ruku a zvedne ho. Snaží se nějak zamluvit tu trapnou situaci,která díky němu nastala..

Když ucítí jeho dotek na svém boku, trochu se zachvěje. Není zvyklá na mužský dotek. To že na ni sahají služky a komorné, to je něco jiného. Raději si rchle dá košili zpátky a usadí se. "Já jsem to věděla." řekne napruženě. "Tohle přehnaly. Takhle se mučit nenechám." zamračí se a sama pro see řekne ještě pár nadávek, ale potichu tak aby to on neslyšel. Přece jen se nesluší aby princezna mluvila neslušně.
"Se šéfem? Jakože s Julianem?" zrychleně zamrká. Moc dobře ví kdo je její biologický otec a tohle opravdu nechce aby věděl. Ještě by se o ni začal mnohem více zajímat a o to uplně nestojí. "Nene Benjamine, to prosím nedělejte. Vyřeším si to sama." poví s určitou úzkostí v hlase a především v pohledu. "Ano dodržuje, ale to zavedla moje máma. předtím to tady moc neřešili. A něco jsem zdědila po ní." pousměje se. Je na svou mámu hrdá. I když ukončila Selekci a nedovedla ji do konce, dokázala toho hodně.
"Anastazia vám chodí do pokoje bez vašeho svolení? Ale to nesmí. Chápu, že krade dorty, knihy a zákusky z kuchyně, ale tohle si nesmí dovolit. Musím si s ní promluvit." řekne vážně. Něco jí dokáže odpustit, ale tohle je hodně. "Máte také své soukromí. Také mi nechodíte neohlášeně do pokoje." řekne vážně a prohrábne si vlasy.
"Takže byste zvládl mou společnost ještě někdy? To jsem ráda." poví upřímně a znovu trošku zrůžoví. Podívá se do země a chvilku pozoruje špičky svých balerínek. Potom se k ní ale přiblíží a to ona nečeká, odtáhla by se, ale bouchla by se do křesla a moc daleko by neutekla. Tak se na něj jen trošku vystrašeně dívá. Poté se ho ale zeptá co to bylo, protože tohle bylo opravdu zvláštní. "Jen zastrčit pramínek? Dobrá..." nechá viset otázku ve vzduchu a jen zakorutí hlavou a podívá se mu do očí. Je milý, je uřpímný a opravdu pohledný. Zvláštní to shoda náhod, že se potkali zrovna tady.
Když začne mluvit o těžítku, zkousne si rty. Moc dobře ví jaké to je rychle strhnout téma někam jinam a tohle byl skvělý příklad. "Já je mám ráda. Líbí se mi jak se třpytí a většinou v Angeles nemáme sníh tak alespoň takhle si ho můžu přiblížit." poví upřímně, přblíží se k němu a vezme od něj těžítku. Přitom se otře rukama o ty jeho a zadívá se mu do očí. Poté pohled sklopí a zatřepe těžítkem. "Když jsem byla malá vždy jsem si při zatřepání něco přála. Říkávala mi to tak máma. Že se mi to splní až všechny vločky spadnou na zem." zasní se a zahledí na těžítko.

Ucítil,jak se zachvěla,tak ruku raději stáhne zpět k tělu a uhne pohledem. Po jejich slovech se mu chce smát, protože mu přišlo vtipné,jak to řekla. Nesměje se však, spíše se zamračí,protože by se k ní měly chovat s úctou,ať je jakákoliv. Proto taky řekne,že si promluví se šéfem. Její otázka ho pobaví, nejprve zvedne obočí a pak se zasměje. "Ano,jeho veličenstvu nebo jeho výsosti bych si nedovolil říkat šéf." Upřesní a tak nějak nepochopil,proč se na to ptala. Neřeší to však. O tom,že je Julian její pravý otec nemá ani páru. Něco zaslechl o tom,že je zvláštní,jaktože nemá geny po otci..ale on se tím nezabýval. To spíše Jace. Po další větě pokrčí rameny. "Jak si přejete." Poví neutrálně. Princezna se přece jen musí poslouchat. 
"Já vím...tedy slyšel jsem to.. nevidím na třídění odpadu nic špatného,ale to,že nás nutí vše rozebírat mi přijde poněkud přehnané." Ušklíbne se,protože je to otravné a stráví nad tím dost času a zbytečně. Jenže Benjamin byl zvyklý už odmala poslouchat,co mu nařídili,za to Jace s tím problém má. Tudíž jeden den třídí bez řečí,další u toho remcá. Proto ho má Julian za velmi náladového a hned ve dveřích se ho ptá,jakou má náladu. Kolikrát i Bena štve,že sem nastoupili pod jeho jménem a Jace mu jeho pověst kazí. Mohl však něco namítat? Nemohl. Nahlas vydechne a potom se zarazí. Poškrábe se za uchem. "Šla tam,když mě hledalo jeho veličenstvo královna a párkrát mi vzala sušenky z otevřené skříňky. Od té doby si tam vždy zamknu a ví,že tam nejsem." Pokrčí rameny a mávne nad tím rukou. "Navíc na nějaké soukromí moc nejsem zvyklý,měli jsme pokoj s bratrem." Ušklíbne se "A máme i ted." Po její otázce se jí podívá do očí. "Určitě. Nepoštěstí se každý den,abych si mohl mimo službu povídat s princeznou." Řekne zcela upřímně a zvedne koutek k úsměvu. Poté jí z nezjištných důvodů dá pramínek za ucho a tím ji znepokojí. Vysvětlí jí to nebo se aspoň snaží a po její větě pokýve hlavou. Dívá se jí do očí,až po chvíli uhne pohledem a pozornost zaměří na těžítko. Jemu tyto věci vždy přišly jako kýč. A je to vlastně první věc,kterou musel v obchodě ukrást. Bylo mu teprve deset let. Jace ho v tom nechal a Ben byl tak nervózní,že se to nepovedlo. Prodavač ho prokoukl už když vešel a jen čekal. Po chvíli si Ben vložil těžítko do bundy a v ten moment ho prodavač chytil. Zavolal policii a Benův otec ho zmlátil,jakmile ho přivezli domů. Dodnes má od toho jizvy na zádech. Trochu se zavrtí na židli a poté se podívá na princeznu,aby ty hnusné vzpomínky zahnal. Její větě se pousměje. "A splnilo se Vám to někdy?" Zeptá se a následně dodá. "Já v tady ty splněná přání moc nevěřím. Jako dítě jsem si přál při sfukování svíček na dortu tolik věcí a žádná se nesplnila." Ušklíbne se a promne si ruce. Palcem si přejede po dlani a na ni také zaměří svůj zrak...

"Nedovolil? Ani v soukromí ne?" zasměje se a prohlédne si ho. "Děkuji, jste milý." poví upřímně a usměje se. Někdo by to určitě chtěl řešit a vyptával se proč to chce s hlavním sluhou a komorníkem řešit ona, ale on je jiný.
"Tak vše rozebírat byste nemuseli, to si promluvím s vedením." poví vážně a pohlédne mu do tváře. Poslechne si potom slova o její sestřenici a jen se zamračí. "Tohle prostě nesmí dělat. Neměla by, měla by se umět chovat, už má na to dost velký věk." zamračí se a trošku zvedne hlas, poté se ale uklidní. "Omlouvám se."
"Máte bratra?" zeptá se zvědavě a usměje se. "Doufám, že je stejně příjemný jako vy." poví upřímně a mírně se začervená. "Ano s princeznou, teda doufám, že na vás nepůsobím jako nějaká namyšlená princeznička." zeptá se okamžitě a podívá se mu trošku zvědavě a vylekaně do očí. Nechtěla by tak působit. Teda na své komorné ano, ale ne na ostatní, kteří jí přijdou sympatičtí.
Když se jí zeptal zda se jí někdy přání splnilo jen se podrbe na bradě. "Možná když jsem dostala svého prvního poníka, tak jsem si ho vlastně vypřála z koule." zasměje se. "Ale spíše to byla jen náhoda." ušklíbne se a prohrábne si vlasy.
"Opravdu? A neřekl jste je třeba někomu, svému bratrovi nebo tak? To ony se potom nesplní." Pousměje se, zní že to myslí vážně. "Co byste si přál teď? Třeba bych vám to mohla splnit. Představte si, že jsem taková zlatá rybka." zažertuje, ale to s tím splněním myslí vážně. "Prosím, cokoliv." usměje se a zahledí se mu do očí.

"Ani v soukromí ne. Nesmíme člen královské rodiny tykat. Nesluší se to." Objasní ji a myslí to vážně. Jace by možná princi i tykal,ale Ben je jiný. Umí se mnohem lépe chovat. Pousměje se na její slova. "Nemáte za co. Vaše přání je mým rozkazem." Ruku si přiloží na hruď,zatím,co to říká a až domluví,ukloní se. Myslel to vážně,i když trochu šaškovsl..holt takový Ben prostě byl.
Na její slova se pousměje a vydechne si nahlas..spíše oddechne. "To budete moc hodná a budu vám neskonale vděčný." Řekne upřímně,protože mu přišlo,že Julian vážně přehání. Na slova o její sestřenici seste rukou a nehodlá to dál řešit. Potom,co zmíní bratra by si nejradši nafackoval..ale tak co,když už to řekl ...kývne hlavou.. "Ano,je starší a úplně jiný,než já." Prozradí,ale menší detail o tom,že je starší jen o pouhou minutu si nechá pro sebe. Podívá se na ni a usměje se. "Jste nejpříjemnější princezna,co jsem poznal." Pronese pravdivě a že jich poznal dost už za tu dobu,co je tady..
Při debatě o splněných přání se Ben ušklíbne a poslouchá ji. Neříká na to nic a na její otázku zavrtí hlavou. "Nikomu a přes to se nesplnilo ani jedno..asi mám holt na toto smůlu. " Pokrčí rameny a nakrčí čelo nad její otázkou.. jaksi nechápe,proč se na to vlastně ptá. Podívá se jí do očí a trochu se k ní nakloní. Zadívá se do nich a na chvíli se odmlčí. "...To,co si přeji mi nemůžete splnit." Rekne nakonec a zase se narovná. Bylo to tak,protože Ben by si přál nebyt rebel. Narodit se někomu jinému a jinde..být obyčejný člověk a nemuset všem lhát..

"Dobrá dobrá..." zvedne ruce jakoby se vzdávala a rozesměje se. "Jde vidět, že jste opravdu dobře vychovaný muž. A to uznávám." pousměje se a prohlédne si ho. Líbí se jí, to si musí sama sobě přiznat. Většinou na muže nekouká, ale na tohohle se kouká docela dobře. Více než dobře. Raděj ale zatřepe hlavou aby se dostala ze svých myšlenek a vnímala jeho.
Pousměje se a jen se zhluboka nadechne. "Určitě to nějak vyřešíme. Třídit se musí, ale co je moc to je moc." řekne vážně ale potom se pousměje aby nevypadala tak přísně. "Uplně jiný? To by mě zajímalo jaký může být. Když vy jste tak milý a hodný, je on zlý?" řekne zvědavě a mírně se k němu nakloní. Ráda zjišťuje něco o lidech a jelikož ona je jedináček tak mít bratra nebo sestru je pro ni velkou neznámou. Bratranci a sestřenice se nepočítají.
"Opravdu si to o mě myslíte?" pohlédne mu do očí a mírně se začervená. "Tak toho si cením, že si tohle o mě myslíte." Po jeho slovech o přáních se zamyslí. "Nejsou přání něco jako taková hra s osudem? Jak se říká, neštěstí ve hře, štěstí v lásce?" pokrčí rameny. "Třeba to tak máte." podívá se na něj a potom sklopí pohled k těžítku. Napadne jí, ale že by mu mohla něco ona sama splnit. Má přece jen mnoho možností, které on nemá. "Ale no tak, alespoň maličkost. Prosím." udělá na něj psí oči a pohled z něj nespouští.

Sleduje ji,co říká a mírně mu cuknou koutky,ale snaží se tvářit vážně. Nezdálo seu směšné,co řekla,ale jak to řekla a že se tomu začla smát. Byla vážně roztomilá,ale přišla mu ještě trochu jako dítě. Po její větě vsak zvedl koutek k úsměvu. "Děkuji,já si zase velmi cením,že to říkáte." Řekne upřímně a na chvíli ji pohlédne do očí. Všimne si,jak si ho prohlíží a trochu ho tím znervózní. Pohled sklopí na rukáv a popotáhne si ho. 
Zvedne ho k ní zase,když zmíní,že něco s tím tříděním udělá. "Děkuji,to si snad ani nezasloužím." Pousměje se a v očích mu zazáří jiskřičky. Byl jí vážně vděčný za to,jak se k němu chovala a jaká byla. Nechovala se jako nafoukaná princezna. Po její otázce semkne rty a poté se podrbe po hlavě. "No,neřekl bych,že zlý.....spíše svůj.." vypudí ze sebe na adresu Jacea. Co by o něm taky mohl říct,byl rebel a Ben taky..i Ben by se tak měl chovat,ovšem on byl jiný.. sleduje ji,jak se k němu nakloní a mírně znejistí. Nechce jí však říct něco více,hlavně ani nesmí..
Po její otázce přikývne. "Ano,nejste nafoukaná,nechcete,abych Vám říkal vaše výsosti,jste mila,snažíte se pomoct." Vyjmenuje a podívá se jí do očí. Překvapí ho,co řekne,tak zvedne obočí. "Vážně? Vždyť jsem jen obyčejný komorný.." neodpustí si a s přimhouřenýma očima na ni pohlédne. Bylo to vážně zvláštní. Proto to raději už více nerozebíral a nechal to tak.
Nad dalšími slovy se chvíli zamyslí a pak se ušklíbne. "Já nemám ani jedno." Pokrčí rameny. "vlastně na to nemám ani čas.." dodá,protože to byla pravda. Když nepracoval v paláci,řešil ty věci,co se týkaly rebelství...nechtěl,bohužel však musel..dívá se na ni,jak sklopí pohled a pozoruje ji. Nic ho nenapadá,ale zase ji nechce nijak odbýt. Šlo vidět,že pro něj chtěla něco udělat. Proto se zamyslí a prst si položí na bradu,promne si ji. "Už tak se chcete přimluvit,jste milá. Mě vážně nic momentálně nenapadá..ale když mi něco přijde na mysl,dám vám vědět. Berete?" Zeptá se a zvedne obočí..doufá,že jí to stačit bude,protože nemohl nic vymyslet..