Letiště v Illey

Liv nemohla pořád věřit romu,že byla vybrána do selekce a vůbec si nemyslela,že je to z protekce,jak tvrdila její závistivá tecepční, která si také podala přihlášku, ovšem bezúspěšně. Byla tedy ráda, když si vše v ordinaci odbavila a pacienty odkázala na svého kolegu,se kterým za sebe zaskakovaly,když měl jeden dovolenou. Věděli přesně,na jak dlouho. Teď to ale bylo jiné. Nemohla mu přesně říct a on už ji začal oslovovat vaše veličenstvo. Hen se nad tim zasmála a poté si zkontrolovala všechny své věci,které si ráno pred praci nachystala. George-její kolega ji pomohl vše naložit do kufru taxi služby. Poděkovala mu, rozloučila se a nastoupila. Ještě mu zamávala a otočila se na řidiče. "K letišti, prosím." Řekla řidiči a poté rozevřela desky,co držela v klíně a začla si je procházet. Než si je prpšla, řidič zastavil. Zaplatila mu,poděkovala,on jí pomohl vybalit věci a donést k ostatním zavazadlům. Rozloučila se s ním. Prohrábla si vlasy a ladným krokem se vydala k ženě, která stála před letadlem. Jakmile k ní došla, zářivě se na ni usmála. "Krásný večer přeji,jmenuji se Olivia Scarlet Johansson a zde jsou mé složky." Řekla směrem k zene,podala jí je a čekala na další instrukce od ní. Netušila,zda nepřišla poslední,tak se zarazila."Doufám, že jste nečekaly na mě?" Zeptala se po chvíli, protože  ji zarazilo, že tu nikoho neviděla. Doufala, že jsou ostatní v letadle a ještě nějaké mají přijít. Neudělala by si ze startu moc dobrý obrázek. Rozhledl a se kolem sebe v domnění,že ještě uvidí nejakou divku přicházet.

Niekto by mal ruky nohy bozkávať tomu, kto vynašiel diáre. Inak by teraz Rebekah nesedela v aute a nebola by na ceste na letisko. Na sebe má rovnošatu Selekcie, s menovkou kde sa pekne vyjíma jej naprosto obyčajné meno. Vybrali ju do Selekcie a mieri do paláca. Nie je toto sen každého dievčaťa? Očividne je a Rebekah je vlastne rada, že je súčasťou. Aspoň získa nové skúsenosti, napíše nové básne a spozná nových ľudí. Na letisku vystúpi z auta, funkcionárke odovzdá potrebné papiere a potom pokračuje k lietadlu. Cestovala ešte s nejakými dievčatami ale rovnako ako ona ani oni nevyzerali, že by sa nejak zvlášť chceli rozprávať. Tak boli celý čas ticho. Keď boli v Angeles, vystúpila a nechala sa odviesť k palácu.

Byla to už dlouhá doba co se Brooke s Emmou neviděla. Často nad tím přemýšlela a občas si i volaly, jenže Emma potřebovala více času od toho hrozného masakru aby se vzpamatovala. Hned co se dozvěděla Brooke že je také v selekci spadlo to do nekonečných hovoru. Než se nakonec opět sešli ještě před cestou na letiště. Dojeli spolu na letiště později než ostatní ale dívkám to nevadilo. Odevzdali funkcionářce všechny papíry a Emma se omluvila za zpoždění. Nastoupily do letadla a celou cestu vzpomínaly na ty lepší časy na ty, které byly ještě v naprostém pořádku bez ničeho zlého jenom nesměly ani jedna vzpomenou jména lidí, kteří v tuto dobu už nežily. Přece jen ale Brooke měla poslední dobou krásný vztah a dařilo se jí a Emma se snažila se vším všudy. Když letadlo zastavilo, nastoupily do předem připraveného auta a nechaly se odvést až do paláce, kde se nakonec ještě procházeli po zahradách než konečně odešly do svých pokojů.