Zahrady - palác

Marco se rozhodl, že si půjde zabehat. Nějak už mu chybělo. Počkal tedy, až všichni zmizí ve svých komnatách a pak se potichu vykradl ze zámku. Na sobě měl sportovní oděv, který se skládal z modrého trika s krátkým rukávem, tmavě modrých tepláků a bot. Vlasy si jen prohrábl, do uší dal sluchátka a vyběhl. Ze zahrad utíkal pryč z paláce a vyvětral si hlavu. Docela uřícený se vrátil do zahrad. Opřel si ruce o kolena a vydýchával se. Jakmile se trochu vydýchal, narovnal se a pohlédl po zahradě. Bylo tu vážně hezky, možná ještě pěkněji než ve dne. Všechno bylo osvětlené tak decentně a působilo trochu romanticky. Marco se rozhodl, že se ještě trochu projde .. tak se rozešel a procházel se zahradou, přitom sledoval okolí a nikdy neviděl ani živáčka. Myslel si, že už jsou všichni v komnatách a on je tu sám.

Byla v paláci už nějaký ten den, ale zatím se pořádně nikde nepodívala. Chytil ji na pár dní nějaký bacil a ona to proležela v posteli. Dnes večer se jí konečně udělalo dobře, tak se rozhodla, že někam vyrazí. Oblékla si dlouhé modré šaty, vlasy si nechala rozpuštěné a na nohy nazula jen baleríny, moc vysoká nebyla ale podpatky si na trávu v zahradách brát nechtěla. A přesně tam zamířila, do zahrad.
Procházela se setmělou uličkou osvětlenou jen pár lampami, dívala se kolem sebe a snažila se zapamatovat kudy šla aby náhodou nezabloudila. Zahrada to byla obrovská. V dálce ale zahlédla postavu, myslela si že je to nějaký strážce tak se tím nějak nezaobírala. Potom zjistila, že to strážce je, nechtěla kolem něj projít tak docela rychle zabočila do jedné uličky mezi keříky, když najednou se její obličej zastavilo něčí tělo. "Proboha..."

Štrádoval si to zahradami a rozhlížel se kolem. Moc toho neviděl, ale i tak se mu to líbilo a ještě se mu jaksi nechtělo do pokoje. Vešel do uličky a šel pořád rovně, když ze strany do něj někdo narazil. Jakmile ten někdo promluvil, poznal, komu ten hlas patří. Zvedl koutek k úsměvu. "Dobrý večer, princezno." Řekl a normálně by se jí poklonil, ale měla zaborenou hlavu v jeho hrudi. "Nestalo se Vám nic?" Zajímal se a jakmile se na něj podívala, prohlédl si ji. V tom nočním světle vypadala snad ještě lépe a hlavně se chtěl ujistit, že si o něj treba nezlomila nos. Vypadala tak křehce, že se to klidně stát mohlo. Když viděl, že ne. Zářivě se na ni usmál. "Netušil jsem, že Vás znovu uvidím tak brzy. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdil, že Vás nevidím rád."Řekl nakonec upřímně a pohlédl jí do očí.

Chvilku byla otřesená, nečekala že by do něčeho mohla narazit. Nebo spíše někoho. Bylo to docela příjemné ducnutí, horší by možná bylo kdyby to napálila do zdi. "Dobrý večer, omlouvám se, nedívala jsem se na cestu." Trošku zrudne, ale to snad v tom přítmí nejde vidět. "Nene jsem v pořádku, jen možná trošku otřesená. Zrovna jsem se vyškrábala z jedné nemoci a teď kdyby se mi ještě něco stalo. Jen to ne." Rozesměje se a upraví si rozčepýřené vlasy.
"No já netušila, že tady vůbec někoho potkám. Plus v tuhle hodinu, je docela pozdě. Ale v paláci se to hemží sloužícími jak všechno chystají, že jsem potřebovala chvilku na vzduch." Přizná se. "A co vy tady vlastně děláte?"

Její omluvě se pousmál "Nemusíte se omlouvat,nebylo to nepříjemné." Mrknul na ni a poté se na ni podíval trochu starostlivě,zda je v pořádku. Jejího červenání si nevšiml, zdála by se mu tím ještě více roztomilá,než doteď. Ujistila ho, že je v pořádku, přimhouřil oči. Po slově "otřesená" ji chytl instinktivně za rameno. "Nechcete se posadit?" Zeptal se a poté ruku z jejího ramene sundal. Nákrčník čelo po další větě. "Vy jste byla nemocná? Tak to byste tu neměla chodit jen tak nalehko.." řekl,ale bohužel neměl nic,co by jí mohl dát.. propocené triko z běhu by asi nebyl nejlepší nápad. "Raději zůstanu s Vámi,aby se Vám neco opravdu nestalo." Řekl na její poznámku a sledoval ji,jak si upravila vlasy. Poté ji poslouchal a usmál se. Jakmile mu položila větu,nadechl se. "Já to mám obdobně jako vy.. akorát jsem se byl proběhnout mimo palác,abych si vyčistil hlavu a také abych tu neztratil kondici. Právě jsem se vracel do paláce,ale řekl jsem si, že je tu krásně,tak jsem se šel projít. No řekněte,princezno. Nebe plné hvězd, měsíc zářící na decentně osvětlenou zahradu ...no, není to romantické?" Pozvedl obočí a uculil se
 Asi nečekala, že by někdo jako on mohl mít romantickou duši..

"Nebylo? Nabořila jsem vám to přímo do hrudníku." Trošku to nechápe a jen zatřepe hlavou. Jakmile se dotkne jejího ramene pohlédne mu do očí a trošku se ošije a nenápadně z jeho doteku vyklouzne. "Možná bych si na chvilku sednout mohla." rozhlédne se a zamíří k nejbližší lavičce na kterou se posadí. "Nalehko? Vždyť je venku tak 25 stupňů, věřte mi, jsem zvyklá na větší zimu, tady si připadám jak na grilu." zasměje se. "Bojíte se, že bych se tady někde skácela k zemi? To je od vás milé, mám pocit, že vám to nerozmluvím, tak nebudu ani protestovat." Ušklíbne se a potom poslouchá jeho vysvětlení co tady dělal, u jeho posledních slov pozvedne trošku překvapeně obočí. Tenhle člověk rozhodně nevypadal na někoho kdo by si všímal hvězd a podobných věcí. "Hvězdy a nebe jsou vždycky romantické, ale tady nejdou vidět tak dobře jako u nás, je tady hodně světelného smogu a to je škoda." Pokrčí rameny a na chvilku zakloní hlavu aby se podívala na nebe. "Ale dívat se na to dá, to máte pravdu." Pousměje se a chvilku zkoumá nebe. "U nás v tuhle roční dobu jde vidět i polární záře. Aurora borealis." promne si rty, ano jmenuje se jako polární záře.

Pousměje se její větě "To ano,ale ja něco vydržím a navíc když do mě narazí taková kráska jako vy,je to vždy příjemné." Upřesnil jí a laškovně na ni mrknul. Poté se jí instinktivně dotknul a ona mu pohlédla do očí. On se díval do těch jejich a raději ruku stáhl zpět k tělu. Pokývnul, když řekla, že se posadí a šel s ní k nejbližší lavičce. Po jeho poznámce se podivila a on jen pokrčil rameny. "To sice ano,ale jste po nemoci a tudíž více náchylná na viry. Tím pádem byste se měla více oblékat." Řekl starostlivě. Někdy takový býval,protože měl mladší sestřičku,kterou chránil a tak měl potřebu chránit všechny dívky ve svém okolí. "V Brazílii je tedy větší teplo jako tady." Semknul rty a po chvíli se zasmál její poznámce. Zvážněl a zadival se jí do očí. "Spíše bych Vám musel poskytnout první pomoc.. dýchání z úst do úst..a neříkám, že by mi to bylo nepříjemné, ale vy byste si to třeba mohla vyložit jinak." Zvedl ruce nahoru jakože neví a na její další větu se usmál. "To jsem rád, bývám docela neoblomný.." mrknul na ni a tvářil se chvíli vážně. Pak se zase usmál a ukázal své zuby, když viděl překvapený výraz v její tváři. Pohlédl taky na oblohu a nepřišlo mu to tak. "To se k vám budu muset někdy vypravit, abych viděl, jaké je to u vás." Řekl zahleden na nebe a zase se otočil zpět na ni. Sledoval ji a po její poslední větě nakrčil čelo. "Takže Vám rodiče dali jméno po nádherném přírodním ukázu..ani se nedivím." Řekl, zírajíc na ni. "Mimochodem princezno, těšíte se už na plesy? Máte je ráda? Co máte vlastně rada krom knih o vesmíru?" Zajímal se a chtěl se o ní dozvědět více..

"Kráska, aha, dobře." Trošku se zakoktá, na tohle není zvyklá. Možná na to nevypadá, ale nemá kolem sebe moc mužů, takže lichotky jsou pro ni stále velkou neznámou. Potom jen přimhouřenýma očima poslouchá jeho slova. "Takže se z vás vyklubal ještě lékař?" Ušklíbne se a upraví si pramen vlasů za ucho. "V Brazílii jsem ještě nebyla, ale věřím, že je tam mnohem větší teplo." pousměje se a podívá se na něj. "Ale víte o tom, že když člověk omdlí stačí mu dát nohy nahoru? Dýchání z úst do úst je potřeba až je zástava." Rozesměje se a prohlédne si ho.
"Určitě někdy dojeďte, je u nás teda větší zima, takže teplé oblečení sebou, ale zase máme tam mnoho krásných věcí, které tady určitě neuvidíte." Poví s nadšením, miluje svou zemi. "No mí rodiče mají docela smysl pro humor." Pokrčí rameny a raději to nechce komentovat. Už tak je těch lichotek na ni dneska až příliš.
"Mám ráda plesy, vyžívám se v šatech a podobně, takže už se těším na nějaký první a snad si ho tam užiju. Kromě knih a vesmíru? Mám ráda lidi, což zní divně, ale moc lidí vám to neřekne. Ráda s nimi komunikuju a podobně. Třeba malé děti u nás jsou naprosto skvělé." Zamyslí se. "Potom ráda tančím, což nějak navazuje na ty plesy. Procházím se v přírodě a hraji na piáno." usměje se na něj. "A co vy? Nějaké tajemství, zajímavost?"

Nakrčil čelo,kdyz se zakoktala a poté se na ni usmál. "Chcete mi snad tvrdit,že nejste zvyklá na lichotky?" Podivil se tomu a nechápal,kam ti muži dali oči. Byla krásná,tak mu to jaksi hlava nebrala. Její otázce se zasmál a zavrtěl hlavou. "To ne,ale to je běžně známá věc." Pokrčil rameny a sledoval,jak si dala praminek za zcho. Zvedl obočí, když zmínila, že v Brazílii ještě nebyla. "Ne? To je ale chyba a měla byste ji napravit. Je tam tolik krásných míst a měla byste vidět i karneval v Riu. Jistě jste o něm už slysela. Ve skutečnosti není až tak zvrácený." Mrknul na ni a zasmal se. "To vím,ale aspoň bych měl výmluvu, proč jsem spojil naše rty." Pokrčil rameny a dělal jako, že nic. Poslouchal ji, když mluvila o její zemi. "Pokud budete mým průvodcem vy,tak velmi rad prijedu." Trochu se pozval a cekal, co ona na to.
Po jeho otázce se rozmluvila a on ji poslouchal. Zvedl oboci, když řekla, že má rada lidi.. "Překvapujete mě,proncezno a pokud máte ráda děti, jistě by se Vam líbila má sestřička." Pověděl s širokým úsměvem a zase se odlmčel a poslouchal ji dál. Domluvila a položila mu otázku. "Na piano? To by mi bylo cti, kdybyste mi neco na nej zahrála." Udělal prosebný výraz a doufal,ze ho neodmitne. Potom se nadechl. "Já mám rád téměř všechny sporty. Plavu,lyžuju, běhám, chodím do fitka, dělám bojová umění. Přírodu mám take rad,bud si vyjedu na koni nebo se procházím. Moc lidí to o mně neví,ale rad se divám na východ a zapad slunce. Jsem dusi romantik a nejvíc ze všeho miluji svoji malou sestřičku Bettynku." Uculil se a oči se mu rozzářily. Svoji sestřičku vážně zbožňoval..

Pohlédne na něj a promne si pramen vlasů mezi prsty. "Možná..." řekne neurčitě a podívá se raději někam mimo něj. "Jo běžně známá věc, dobrá. Nebojte jsem otužilá dost, jen mě nejspíš dostalo to letadlo a cestování celkově." řekne upřímně a pokrčí rameny. "Festival v Riu že by měl být zvrácený?" podívá se na něj, protože ho uplně nechápe. "Nikdy jsem nic takového neslyšela." pokrčí rameny a pousměje se.
Po jeho dalších slovech se jen ošije a uhne pohledem, nechce se k tomu vyjadřovat. "Průvodcem určitě ráda budu." Raději otočí téma. "Máte sestřičku? To je pěkné, já jsem bohužel jedináček, takže si tu sourozeneckou lásku uplně nedovedu představit." usměje se a docela jí to mrzí. Vždycky si přála sourozence, ale bohužel. "Máte rád zvuk piána, třeba se někdy potkáme v hudební místnosti. Slyšela jsem, že ji tady mají." poví mile a prohrábne si vlasy. Poté poslouchá a snaží se vstřebat vše co říká, je toho tolik že se na něj chvilku dívá jak na hlupáka. "A kdy tohle všechno stíháte? To je neskutečné." jen nechápavě zakroutí hlavou a zasměje se. "Já jsem ráda že stíhám piáno, procházky a k tomu povinnosti." oddechne si. "A kolik jí vlastně je?"

Když na něj pohlédla,přimhouřil oči a sledoval ji,jak si promnula pramen vlasů. Po její neurčité odpovědi se zamračil. "Jestli to tak je,tak u vás máte hloupé muže." Pronesl upřímně a pořád to nechápal..ona však změnila téma a on přikývl na souhlas. Poslouchal ji. "Aha...snášíte špatně cestování?" Zajímal se..na její otázku se uchechtnul. "Divila byste se,co někteří lidé tvrdí. Jsou tam sice polonahé dívky,ale to není účelem karnevalu." Objasnil ji situaci. Svraštil čelo, když se ošila a chvíli se nad tím pozastavil,protože to nebylo poprvé. Jakmile však zmínila, že ho ráda provede, zapomněl na to a zazubil se na ni. Po zmíňce jeho sestřičky ještě více. Pokýval hlavou. "Ano,je ještě malinká a kvůli ní se snažím být lepší." Rekl nahlas myšlenku a stále měl na tváři úsměv. Ten mu zmizí, když zmíní, že je jedináček. "No,ono je to někdy dost na nervy." Snažil se ji ukonejšit, nechtěl ,aby byla smutná. 
Po její otázce se zamyslel. "Vlastně i ano..ale hlavně jsem zvědav,co mi zahrajete vy a nepochybuji o tom, že umíte hrát parádně." Mrknul na ni "a moc rád tam zajdu, když tam budete hrát vy." Rekl upřímně a poté na ni vychrlil vše,co má rád. Její otázka ho pobavila. "No,popravdě.. ze sportu už je jen to plavání,sem tam lyžování,ale běhám a do fitka chodím pravidelně. Na koni také jezdím často a do přírody také. Kung-fu mě uklidňuje a já nikdy moc nebyl na dodržování pravidel." Pokrčil rameny a naklonil se k ní,ruku si dal k puse "Přezdívali mi i Rebel." Pošeptal ji a uchechtnul se tomu. Kdyby věděla princezna vše,asi by už tu s ním nebyla. Uculil se, když se zeptala na sestřičku. "Bude jí pět a už je chytrá jako opice." Zavrtěl hlavou a pousmál se nad tím. Když došlo na Elizabeth, vždy se rozněžnil. "Vy byste se ji líbila.. hlavně vaše vlasy. Chtěla by vás česat." Zasmál se a musel uznat, že vlasy bylo to první,co ho na ní zaujalo..

“Hloupí možná jsou nebo to nedávají tak najevo. U nás jsou spíše mlčenlivější muži.” Pokrčí rameny a pousměje se. “No nejsem uplně fanoušek těch pocestovních nemocí, ale cestuju ráda. Jen to na mě špatně působí. Jetlag a podobně.” Pohlédne na něj a usměje se. “Polonahé dívky hned nemusí znamenat něco špatného. Když je ten kostým dobře vyrobený.” Řekne vážně. Proti tomuhle nejspíš nic nemá. Ona sama by se takhle neoblékla ale nikdy by nikoho neodsuzovala za to co dělá a jak se obléká. “Být lepší? Zdá se vám že nejste dost dobrý?” Pohlédne mu do očí a promne si bradu. Nedovede si představit že by měl dělat něco tak zlého že by měl být lepším člověkem. Ale ani ho nezná a on nezná ani ji takže klidně se z něj může vyklubat někdo horší než jak se prezentuje.
Potom se začnou bavit o piánu a ona na chvilku své myšlenly zažene. “Dobrá tedy jednou se určitě v salónku potkáme.” Poví s úsměvem a prohrábne si vlasy. Jakmile začne vysvětlovat jak to má s volným časem a podobně na chvilku se zamyslí. “Nedodržujete pravidla? To není uplně dobrá vlastnost pro korunního prince, nemyslíte?” Přimhouří oči a promne si rty.
Když začne mluvit o své sestřičce trošku zněžní, miluje děti to nemůže tajit. “Věřím že je už chytřejší než opice.” Zasměje se. “Mé vlasy?” Prohrábne si je. “Miluju když si někdo s mými vlasy hraje takže bych byla asi ráda.” Ušklíbne se a upraví si sukni.
“Jak to máte s dívkami?” Otázka z ní najednou vyletí a nedokáže ji zastavit. Chytí se za ústa a omluvně se na něj podívá. “Pardon, tohle..to bylo neslušné.”

Pokyvoval hlavou, když mluvila o mužích v Norsku a pousmál se,jak se je snažila obhájit tím,že jsou mlčenliví. "My z jihu máme horké hlavy a vždy říkáme,co si myslíme. Ovšem vždy pravdu. Obzvlášť v těchto věcech." Ujistil ji a poslouchal ji,jak mluvila o cestování. Jakmile domluvila, semknul rty a chápavě se na ni podíval. "Na každého to působí jinak. Mě někdy bolí hlava." Přiznal,aby si nepřipadala třeba nějak divně. Nakrčil čelo a ve tváři měl překvapený výraz. Čekal, že řekne něco ve smyslu, že nechápe,proč má někdo potřebu se tak vystavovat,ale ne. Zdá se, že není nafoukaná. Jen tak na něj chvíli v tom baru působila. Zíral na ni. "Vy mě vážně překvapujete, princezno. Ale máte pravdu. Jenže někteří to berou jako pobouření." Ušklíbnul se a nechápal takové lidi. Potom se pousmál a sjel ji pohledem. "Vám by ten kostým tolik slušel." Řekl a mlsně si olízl rty. Po její další otázce se uchechtnul. "Asi byste tu se mnou nebyla,kdybych byl pořád stejný." Odpověděl na to jen, více se k tomu vyjadřovat nechtěl..co bylo,bylo..
Naštěstí se začli bavit o pianu a on tak nemusel vysvětlovat,co kdysi prováděl. Souhlasila,že se potkají v salonku a Marco se tomu pousmál. Sledoval ji,jak si prohrábla ty nádherné vlasy. Dlouho už neviděl tak dlouhe a krásné vlasy a fascinovaly ho. Poté ji vysvětlil,jak to má a na její otázku se ušklíbnul. "Já vím. Neporušuji je nijak zásadně. Jen prostě chci mít občas od všeho klid." Vysvětlil a usmál se nevinně. Zmínil sestřičku a šlo vidět,jak se Aurora rozněžnila. Takže nebyl jediný,co miloval děti. Po její větě se zasmál a kývl hlavou. "Je úžasná." Řekl s úsměvem na rtech. Betty byla jediná dívka, které udělal,co jí na očích viděl..byla jeho princezna. Zmínil její vlasy a ona si je zase prohrábla. Marco chytil větší pramen jejich vlasů. "Jsou nádherné a tak hebké..." zasekl se Marco,chvíli je mnul mezi prsty a pak je pustil. Po její otázce zvedl překvapivě obočí a uculil se. Přisunul se k ní na lavečce blíž. Natáhl k ní ruku a neposlušný pramínek jí vložil za ucho. "Ještě jsem nepoznal svou královnu." Řekl a díval se jí do očí. Jak ruku stahoval k tělu, jemně se dotkl její tváře. "A co vy,princezno? Máte někoho nebo mě necháte,abych Vás poznal více?" Zeptal se na oplátku a kdyby nebyl chlap,neptal by se tak hloupě. Bylo totiž více, než jasné,ze  nikoho nemá. Jinak by se přeci neptala..ruku stáhl k tělu a těkal očima v těch jejich...

“Dobrá.” Poví k tématu ale dál se k tomu už nevyjadřuje. Nechce. Není na to zvyklá a nedělá jí to dobře.
“Takže nejsem sama která má cestovatelské problémy, tak to jsem ráda.” Zasměje se a podívá se na něj. Poslouchá jeho slova o karnevalu a jen pokrčí rameny. “Každého názor že ano. Nikomu ho brát nechci.” Pousměje se ale když zmíní něco o tom, že by jí polonahý kostým slušel znovu se ošije a podívá se na něj. Trošku se zamračí a zamrká. Nereaguje na to.
“Ale o to jde. My nikdy nebudeme mít klid.” Zasměje se. “Naše povinnosti jsou důležitější než povinnosti jiných.”
Když se ale potom dotkne jejich vlasů automaticky ucukne a posune se na lavičce dál od něj. Najednou z ní vypadne i otázka na kterou se rozhodně ptát nechtěla. Mívá občas divné chvilky. Nárazové chování, které jakoby nebylo její. Potom se ale probudí.
Po jeho doteku se zvedne z lavičky a popojde kousek kroků od něj. “Myslím že to není relevantní otázka.” Řekne mírně roztřepaně a pomalu se rozejde směrem do temných zahrad.

Pousmál se jejímu slovu a dál to nijak nekomentoval. Byl rád, že mu to nijak nevyvrací,zároveň se však divil,že není zvyklá přijímat komplimenty a navíc to vypadalo,že jí to ani není příjemné. Nechal to raději být a zavrtěl hlavou nad její poznámkou ohledně cestovní nevolnosti. "To jistě ne a jsem přesvědčen,že nás je více. Ovšem ne každý si to přizná." Pokrčil na tím rameny a jakmile se téma stocilo je karnevalu,na tváři mu hrál úsměv. Poslouchal ji a pokýval hlavou. "V tom s vámi souhlasím. Ale polonahé dívky v bikinách na pláži také nikoho nepohoršují a ten kostým je prakticky to samé..akorát ne na pláži." Polemizoval nahlas a poté nakrčil čelo,když se prve na jeho návrh ohledně kostýmu na ní pousmála. Následně se ošila a zamračila. Marco se uchechtnul. "To byl vtip. Vy byste se tak nemohla promenádovat." Mrknul na ni a zasmál se. Nehodilo by se to..ale to nic nemění na tom, že by jí jistě slušel.
S její další větou nesouhlasí a zamračil se. "Každý občas potřebuje klid." Řekl jen a nechápal ji. "Chcete mi říct,že vy ne?" Zvedl obočí a čekal,co mu odpoví. Kdyby mu to tvrdila,asi by jí ani nevěřil. Každý chtěl mít občas klid..i královští..s její další větou vsak souhlasit musel,tak jen kývl hlavou.
Jakmile se dotkl jejich vlasů ucukla a Marco svraštil nechápavě čelo. "Já..omlouvám se.." řekl jen..nevěděl,co udělal. Sledoval ji,jak se posunula dál a zvedl obočí. Její chování se najednou změnilo a on nechápal proč. Odpověděl jí na otazku,přiblížil se k ni a dotkl se jeji tvare. Polozil ji otazku,po ktere se zvedla a popošla dal. Sledoval ji a zamracil se. "To ale není fer, princezno. Ja Vam odpovedel,ale vy mi ne." Složil si ruce na prsou a přimhouřil oci. Jakmile vesla do ulicek,zvedl se a dobehl ji. "Auroro..udelal jsem něco,co se vás dotklo?" Zajimal se..přiblížil se k ni,ale na bezpečnou vzdalenost a radeji se ji ani nedotykal..

"Dobrá." jen pokyne hlavou. "Jak jsem říkala, každý člověk má na to jiný názor. Bohužel s tím se nedá už nic dělat." pokrčí rameny. Začíná být mírně nesvá a chladná, to se jí občas stává. Po jeho větě ohledně toho jak by ona vypadala v kostýmu se na něj jen podívá. "Nemohla a předevšm nechtěla. Tohle rozhodně nemám zapotřebí." poví docela vážně a propíchne ho pohledem. Stále na něj nemá nějak ucelený názor. Uplně si není jistá tím, co on je vlastně za člověka.
"Klid? Poslední dobou ani nevím co to vlastně je." podívá se na něj a prohrábne si dlouhé vlasy. "Ale tady si snad od všeobecného shonu odpočinu. Potřebuji to." poví vážně a mírně se pousměje.
Potom se ale stane něco co doufala, že nepřijde. Najednou se její tělo zvedne aniž by to mohla nějak více ovládat a rozejde se od Marca pryč. Je to jakoby ji posedl nějaký parazit nebo něco. Bohužel občas se to stává. Na chvilku se zastaví, když na ni promluví. Rychle zamrká aby se vrátila tak nějak zpátky. Otočí se na Marca a prohlédne si ho. "Omlouvám se, já jen..." snaží se vymyslet jak z tohohle nějak smysluplně vybruslit. Přece za ním nemůže přijít a jen tak vybalit. Víš byla mi diagnostikována mírná porucha osobnosti, rozdvojená osobnost, výpadky paměti. Jo vtipné ha ha ha. Ne tohle ona nemůže.
"Na chvilku jsem si na něco vzpomněla, myslela jsem, že jsem něco zapomněla, ale spletla jsem se. O čem jsme se to bavili?" poví tak nejvíc normálně jak v tuhle chvíli zvládne.

Pousmál se, když pokývla hlavou s s další větou musel souhlasit,tak jen přikývl a nechtěl to dále komentovat. Ani se nechtěl moc vracet k tématu ona v kostýmu. Ona však na to oponovala. "Jistě,princezno. To byl jen názor. Je mi jasne, že vy byste se k tomu nesnížila." Uvedl to na pravou míru,aby to nepochopila tak,že si o ní myslí něco špatného nebo tak. Všiml si,jak ho propichla pohledem a pokusil se na ni usmát,aby ji obměkčil.
Na její větu musel pokývat a ušklíbnul se. "Mně povídejte. Zvlášť, když můj otec se rozhodl, že mi najde královnu." Zavrtěl hlavou a vydechl. Ať už byl v minulosti jaký byl,oženit se chtěl z lásky. Díval se na ni. "Tak vidíte, já říkal, že každý potřebuje občas svůj klid." Mrkl na ni a usmál se,že měl pravdu. Skoro se už jí začne dostávat do blízkosti,když se znenadání zvedne a odejde od něj. Zamíří k ní a zajímá se,co se děje. Chvíli mlčí,ale pak začne mluvit. Marco přimhouří oči a sleduje ji. Přijde mu,že s ní něco není v pořádku. O její poruše neví,to se nerozkřikuje. Po chvili začne mluvit a on nechápe. /"Na co jako?"/ Zeltá se sám sebe a když mu položí otázku nakrčí čelo. "Ptal jsem se,zda někoho máte nebo zda budu mít možnost Vás poznat víc.." zopakuje a pořád se ji dívá do očí. /"Co mi tajíš? Co se ti stalo?"/ Ptá se vduchu a tak rád by věděl,cl se jí odehrává v té krásné hlavince.

"Dobrá tedy." ukončí těmito slovy ono téma a dál se k tomu nevrací. Nebylo jí to příjemné, jakože vůbec. "Vlastně ono by to tak mělo být. Buď si najdete královnu a spojíte království nebo si najdete nějakou vévodkyni nebo princeznu. Nejsme lidé, kteří by si měli brát obyčejné lidi. Bohužel to tak nefunguje." pokrčí rameny. Mluví o tom, jakoby to byla samozřejmost jakoby s tím byla už prostě sžitá a jiné východisko pro ni není.
"Ale nejsem zrovna člověk co by nějak odpočíval, většinou musím stále něco dělat. Ale mám i líné chvilky, to nebudu lhát." Pousměje se když si vzpomene na chvilky kdy si jen tak lehne a kouká do stropu. Potom se to ale semele strašně rychle a ona stojí daleko od něj, ale už neutíká pryč. Snaží se si vybavit o čem se bavili, ale moc jí to nede. V hlavě jí občas píchne. Promne si spánky a otočí se na Marca. "Vy byste mě chtěl poznat víc? Ale neblázněte." Řekne poněkud vážně a prohlédne si ho. "To si myslím že nebude uplně jendoduché." Najednou se zase rozejde do hlubších prostor zahrady. Když se na chvíli zapomene chvilku jí trvá než se uplně vrátí zpátky do reality.

Byl rád, že mu to nijak nevyvracela a řekla na to jen to,co řekla. Pousmál se na ni a nechal to už být. Poslouchal ji,co říkala a pokýval hlavou. "To sice ano,ale ještě se na ženění necítím a manželku si chci vybrat sám." Upřesnil,jak to myslel a nechápal,jak ona s tím vším může být smirena. Vzdy si říkal,co by se dělo,kdyby se zamiloval do obyčejné divky..z myšlenek ho vytrhla Aurora. "Tak to jsme dva,ale lépe se podnikají věci,když za sebou člověk nemá ty gorily." Ušklíbnul se tomu a byl rád,ze aspoň tady od nich má klid. Nad její poznámkou o lenošení se podivil. "Vážně umite lenošit?" Zvedl obočí a pousmál se. Poté mu úsměv z tváře zmizel,protoze se zachovala fakt divně. 
Zeptala se ho,o čem se bavili a on jí to zopakoval. Pokýval hlavou. "Ano. Proč? Je to tak divné?" Naklonil hlavu na stranu a poté se pousmal její poznámce. "Mám rád výzvy." Šibalsky na ni mrkl a sjel ji pohledem. Po chvíli se zase rozešla do zahrad. Rozešel se za ní. "Princezno." Zavolal na ni, došel k ní,chytil ji za rameno a otočil ji k sobě. "Co se s tebou děje?" Nakrčil čelo a těkal očima po jejím obličeji.  Chtěl se dozvědět,co se to s ní děje..

Sleduje ho a poslouchá. Má dobré názory ale s některými nesouhlasí. Není ale v takové pozici aby jim nějak oponovala. “Však samozřejmě to je důležité jen máme menší prostor na výběr, to je normální.” Pokrčí rameny.
“Vy jste muž a i bez goril se někdy obejdete. U mě to není tak jednoduché. I když někteří čtou knihy naopak.” Zasměje se. “Jsem někdy strašný lenoch! Ale opravdu. Jen na to nevypadám.” Ušklíbne se ale najednou jakoby přepla.
“Ano je to divné.” Řekne zcela vážně. Ona opravdu není zvyklá na mužský element ani na to, že jí nějak nabalují a podobně. Vyrostla opravdu jako pravá princezna. “Výzvy...” zopakuje po něj a rozejde se bezmyšlenkovitě dál do zahrad. Když se jí dotknul škubla sebou. “Nesahejte na mě!” Řekne vážně a dost nahlas, že uslyší v dálce jak se daly do pohybu stráže. “A myslím, že my dva si netykáme.” Řekne mu do očí a mávne na stráže jako že je vše v pořádku ať se vrátí na místo. Sleduje jo, dívá se mu do očí a stále se necítí sama sebou. Jakoby se v tuhle chvíli ani jinak chovat nemohla.

Sledovala jej a Marco čekal,co odpoví. Jakmile začla mluvit, poslechl si,co řekla a ušklibnul se. Vydechl a pokrčil rameny. "S tím asi nic nenadelame."  Řekl nakonec a už to dál nerozebíral. Nemělo to cenu.
Jakmile zmínil gorily, Aurora se toho hned chytla. S tím Marco souhlasil. "Není divu, vypadáte tak křehce a nevinně." Pronesl a zadíval se na ni. Vypadala vážně křehce a ty její vlasy ...byla jako nějaká víla a Marcovi se líbila čím dál víc. Přimhouřil oči a moc jí to nevěřil... když to však říkala,asi to byla pravda. "Každý občas potřebuje klid a odpočinek." Broukl, než se jí něco stalo a změnila se. Ptala se,co říkal a když odpověděl,divila se tomu. Marco nechápal,co na tom bylo divné. "Nechápu, proč je to divné." Nakrčil čelo a poté ji sledoval,jak se rozešla zase do zahrad. Doběhl ji a otočil ji k sobě. Její reakce ho zaskočila,tak zvedl ruce v obranném gestu, když zakřičela. Otočil se směrem ke strážím, když se dali do pohybu. Poté se podíval zpět na ni a propichoval ji pohledem. Naštěstí je odvolalo a on od ní udělal krok vzad. "Tak to pardon, výsosti, že jsem se zajímal,jak Vám je." Procedil mezi zuby a zase od ni i krok ustoupil. Nechápal, proč začla tal řvát a tím zburcovat strážné. Vždyť to šli říct i v klidu. Byl za to na ni naštvaný a nejraději by odešel. Díval se na ni a naštvaně funěl.

Ohledně vztahu se už nijak nevyjadřuje to by šlo stále dokola. Po jeho slovech se mírně usměje. “No nejsem muž ale žena. A ta by měla být křehká nebo se snad mýlím?” Pohlédne na něj a prohlédne si ho. Je sympatický a docela dobře se s ním povídá.
Poté šla do zahrad, bez něj. Jen se vzdalovala. “Ano je to divné. Nejsem na to zvyklá. Je to pro mě divné.” Vysvětlí mu v sekaných větách. Její tělo se celé napne a narovná se, ve tváři má opravdu tvrdý výraz a když se dotkne jejího ramene vystartuje na něj. Jakmile odvolá stráže podívá se Marcovi do očí. Jeho slova jí střelí do hrudi doslova šíp a jí se zatočí hlava a udělá neskutečně špatně.
“Já..Marco..omlouvám se.” Najednou se vrátí. Začne zrychleně mrkat a rozhlížet se po okolí. “Proč jsme tady? Vždyť jsme seděli támhle.” Jakmile ukáže na lavičku zatočí se jí hlava a ona se začne pomalu kácet k zemi.

Nechtěl to už taky dále komentovat. Přece jen to nebylo tema,o kterým by se bavil rad. Byla jina temata. Po jeji vete však pokyval hlavou. "To ano,ale vy mi přijdete jako nějaká vila." Řekl své myslenky nahlas a přimhouřil oči,kdyz  si jej prohledla. Nevěděl,co od ní má čekat..
Jakmile se ocitli oba v zahradach,divil se, proč je ji divne, že ji chce poznat. Po jejich sekaných vetach nakrcil celo. "Jste krasna,chytra, okouzlující. Mate snad ty nejkrásnější vlasy, jaké jsem kdy viděl a je Vám divné, že touzim Vás poznat víc?" Zvedl obočí a nechápavě zavrtěl hlavou. "Spíše by mi bylo divné,kdyby Vas někdo netouzil poznat vic." Řekl nakonec a sjel ji pohledem. Libila se mu cim dal vic,ale neco mu na ní nesedělo. A to se za chvíli ukazalo.
Vyjela na nej, když se jí dotkl a Marca to naštvalo. Zburcovala dokonce i straze,jak kdyby byl nejaky uchyl. Mracil se na ni. Ale dlouho mu to nevydrželo, když videl, že jí neni dobře. Poslouchal její omluvu a nakrcil celo. Nechapal,co se s ni delo. Mluvila dal a Marco byl porad více zmatený. Otevrel usta, že ji vysvětlí,co se stalo,ale v tu chvíli se začla kacet k zemi. Marco nevahal a okamžitě ji zachytl. Jednu ruku nechal na jejim ramenu a druhou ji chytl pod koleny. Vzal ji do naruce a sel si s ni sednout. Dosel k lavicce a posadil se na ni. Zvedl ji hlavu a zadíval se jí do očí. "Princezno,je Vám dobře?" Strachoval se a jemne ji po tváři pohladil konečky prstů. Poté ruku radeji stahl k telu a stale drzel jeji krehke telo ve svem naruci. Držel ji vsak tak,ze  mohla kdykoliv utect. Nechtel ztropit dalsi scenu svou neuvazenosti..

“Víla?” Podívá se na něj a mírně se usměje. Dál k tomu ale nic neříká.
Přejde dál do zahrad a poslouchá jeho slova. “Pro mě to prostě zvláštní je.” Odpoví jednoduše a podívá se na něj. Sleduje ho a potom když se jí dotkne jednoduše vyraplí. Poté ale stráže odvolá a snaží se vzpamatovat. Jeho výraz jí trošku vrátil zpět do reality. Snažila se omluvit aby to neřešil, ale najednou se jí začaly zatemňovat okraje vidění až měla tmu naprosto všude kolem sebe a její kolena se podlomily. Očekávala náraz ale narazila do něčeho měkkého co rozhodně nebyla zem. Zavřené oči neotevřela a nechala se donést na lavičku.
Když na ni promluvil podívala se na něj. “Jsem...” řekne potichu a zhluboka se nadechne. Pomalu se posadí a podívá se na něj. Nechce mu to vysvětlovat. Nemůže. Nemůže se to dozvědět co to bylo. Kdyby se to rozkřiklo ztratila by nárok na trůn! To nemůže dopustit. “Chvilková slabost. Asi z toho cestování.” Snaží se to zamluvit.