Společenská místnost

Ne tady hon o poklad neprobíhá.

Je značně nervozní, protože tohle je poprvé, co se má setkat se všemi děvčaty. Ano, jednu už potkal, ale pořád je to jedna z mnoha a to slovo mnoho mu moc sebevědomí nepřidává. Možná by to nebylo tak hrozné, kdyby se alespoň cítil ve své kůži a ve svém běžném oblečení. Bohužel pro něj má ale na sobě tmavě modrý oblek, bílou košili a černou kravatu. Cítí se jak nějaký panák, ale co může dělat. Všude budou kamery a reportéři, tak se musí tvářit, že naprosto přesně ví, jak má princ vypadat a že on tím princem je. Vejde do místnosti a okamžitě na sobě ucítí pohledy všech. Jak reportérů, kamer, děvčat, tak i personálu, který se stará o to, aby měl každý všeho dost. Každopádně místnost vypadá tak jako normálně. Všude jsou gaučíky, křesla, stolky, ale u jedné stěny je osamocený gauč, který je ohraničen ze dvou stran takovou přenosnou černou zídkou. Je to hlavně pro fotografy, aby měli lepší fotografie, ale díky tomu mají alespoň o trochu větší soukromí, takže je za to princ rád.
Dojde doprostřed místnosti a vezme si od jedné ze služebných papír se jmény dívek jak jdou po sobě. "Dobrý večer. Jsem rád, že jste sem všichni přišli a já to nechci moc zdražovat. Jen se ze mě stal poslíček a funkcionář zároveň, protože jsem byl požádán, abych vám připomněl základní pravidla Selekce. Zaprvé se snažte dělat čest královské rodině a zadruhé... jakýkoliv milostný kontakt s jinou osobou než je korunní princ se bere jako vlastizrada. Jinak řečeno, nedělejte s nikým nic, co máte dělat se mnou." Zasměje se a udělá pár kroků směrem ke gaučíku. Nerad dělá takovéhoto poslíčka, ale matka ho o to poprosila, takže nemohl říct ne.
"Každopádně myslím, že můžeme začít. Jako první bych si rád k sobě pozval lady Rebekah." Přečte první jméno a zaraduje se, protože tuto dívku již zná. Dojde na své místo a posadí se. Chvíli počká na lady, a pak se na ni usměje. "Dobrý večer, jsem rád, že Vás zase vidím."

Do spoločenskej miestnosti vchádza Rebekah, oblečená dnes už viac ako princezná, teda v šatách po kolená, tmavomodrej farby. Na nohách má lodičky, vlasy má pekne upravené a make-up má tiež aspoň jemný. Vyzerá lepšie ako na prvom stretnutí s princom, vyzerá upravenejšie a nie je spotená. V miestnosti sa usadí na jedno z kresiel vedľa dievčat a snaží sa ignorovať kamery, ktoré ju celkom znervózňujú. Nemal by mať pri prvom stretnutí princ aspoň trochu súkromia? Toto je nepríjemné. Keď do miestnosti vstúpi princ, svoju pozornosť presunie na neho a venuje mu jemný úsmev, aj napriek tomu že on na ňu ani očkom nepozrel. Trochu zdvihne obočie, prekvapená že si ju zavolal ako prvú. Ale nenamieta, len sa zdvihne a následuje ho k dvom samotným kreslám. Posadí sa oproti nemu a venuje mu jemný úsmev. Opäť zabudla na pukrle. "Ja som tiež rada, že vás opäť vidím Výsosť. Tentokrát ste zvolili trochu formálnejšie oblečenie?" Spýta sa s pobavením v hlase a nohu si preloží cez nohu.

Sedí rovně, jakoby spolkl pravítko a dívá se před sebe. Jeho oblek mu ještě rozšiřuje jeho široká ramena a vypadá ve světlech fotoaparátů a kamer opravdu jako někdo. Je tu fakt, že by nejraději hodil nohy na stůl, sundal ten oblek a vyhodil všechna média pryč, ale to samozřejmě není možné.
Podívá se na lady a usměje se na ni. Provází ji úsměvem až k místu, kde sedí. "Ano, dneska ano. Asi by nebylo moc královské, kdybych se tu procházel bez trička. To by se asi moc nelíbilo." Krátce se zasměje a dívá se jen na ni. Úplně ignoruje všechna média kolem nich a věnuje se jen dívce před ním. "Nevšímejte si těch kamer. Chovejte se úplně normálně a dělejte jakoby tu vůbec nebyly. A zase jste se zapomněla uklonit. To bude faux pass ve Voice. Budete na titulní stránce." Směje se a jen ji chce trochu rozptýlit, protože vidí, jak je mimo sebe.
"Teď bych se vás měl asi zeptat, jak e vám tu líbí a jestli jste spokojená se svým pokojem. Dostal jsem seznam otázek, ale popravdě si z nich nepamatuji vůbec nic." Mrkne na ni a pořád se mile usmívá. Zatím se mu tato dívka líbí a snaží se jí to tu zpříjemnit.

"Ste si istý tým čo ste povedali? Lebo ja si myslím, že je veľa dievčat čo vás chce vidie bez trička a nalepiť si vás do denníčka. No ale vašej rodine by sa to asi moc nezamlouvalo, to máte pravdu." Prizná a jemne sa zasmeje. Kamery sa snaží nevšímať ale má pocit, akoby sa jej každým snímkom snažili odčítať z pier čo hovorí. A očividne je na nej vidieť, že z toho nie je úplne vo svojej koži, pretože práve k tomu princ čo to povie. Na jeho slová prikývne a krátko sa zasmeje. "Som na to pripravená. Len nech vyberú tú najlepšiu fotku z tých troch dokopy čo mám." Povie a ruky spojí tak, akoby sa modlila aby sa tak stalo, načož sa opäť jemne a krátko zasmeje. "Páni. Vám dajú scénar a my nič? My máme imrovizovať? Asi sa budem musieť sťažovať." Na oko neveriacky nad tým pokrúti hlavou a so šibalskou iskierkou v oku na neho pozrie. "Ale aby som vám teda improvizovane odpovedala, páči sa mi tu a so svojou izbou som nadmieru spokojná. Aj výhľad sa celkom dá." Výhľad má na záhrady a ona kvety má celkom rada, takže sa naozaj nemôže sťažovať. "Mimo to, ako sa dnes máte? Máte toho okrem Selekcii veľa, však?"

"Takže už jsem nelepený ve vašem deníčku? Nebo alespoň detailně popsaný? to bych rád viděl." Uchechtne se a docela se mu zvedá nálada. Tahle lady se mu docela začíná líbit. Samozřejmě je to krásná dívka, ale k tomu to vypadá na dobrého člověk a to přesně hledá. Nestává se tím žádnou jeho favritkou, protože ostatní dívky ještě nezná, ale je to dívka, která by v prvním vyřazováním nemusela vypadnout. "Ale vám to sluší všude, lady. A i kdyby ne, tak máme tak úžasné úpravy fotografií, že vám to tam bude slušet vždycky. Proč myslíte, že vypadám ve všech časopisech tak.... královsky? Dá se to tak říct?" Zamyslí se, a pak tak nějak neurčitě přikývne. začíná se mu motat jazyk, protože ví, že za chvíli bude muset zavolat další lady a tu už znát nebude. "Jenom celkem? To už je hodnocení pro změnu pokoje. Jinak se mám dobře, děluji za optání. Jak se máte vy? Zeptá se jí a pár vteřin později na něj zavolá fotograf.
"Podívejte se do fotoaparátu a usmějte se." Zašeptá a otočí se na fotografa. Chytne lady kolem pasu a usměje se do objektivu. Potom se zvedne a usměje se na lady. "Děkuji, že jste se mnou strávila váš čas. Doufá, že se brzy uvidíme." Věnuje jí poslední úsměv, a pak se otočí k dívkám.
"Byl bych rád, kdyby se ke mě připojila lady Shadow." Usadí se a počká až k němu lady přijde. "Dobrý večer, lady. Jak se máte?"

Liv byla ze schůzky s princem nervózní, protože ho ještě neviděla. Nevěděla,co od něj může čekat. Je pravda,že jako malí si kdysi hráli,ale to už je hodně let a byly ještě děti. S dospělým princem neměla ještě tu čest a hořela zvědavostí,jaký bude. Nachystala se tedy,vlasy si nechala rozpuštěné, decentně se nalíčila. Vzala si béžové šaty, lodičky a také se jemně navoněla. Chodbou došla až ke dveřím. Zhluboka se nadechla,dlouze vydechla a ladným krokem za zvuku podpatků vešla dovnitř. Usmála se do objektivu a pak se šla posadit na křeslo. Usadila se a pohled obratila na prince. Po jeho slovech nasucho polkla,pak se však usmála jako,že nic..Nohu si dala přes nohu a čekala,až na ni dojde řada...

Musí sa zasmiať, no smeje sa príliš nahlas, aby sa náhodou ostatní neotáčali alebo si niečo nedomýšľali. "Mám na vás vyhradenú celú dvojstránku, to by ste sa čudovali, ako dobre sa vás dá opísať." Povie a na perách jej zostáva veselý úsmev. "Takže to mám brať tak, že sa možno sem tam nespoznám v časopise? Alebo že ma nebude poznať vlastná mama?" No úprimne dúfa, že nie je nejaká odpudivá a nebudú na ňu používať žiadne retuše ani iné úpravy. Celkom rada by sa tam spoznala. "No neviem ako to robíte teraz, kde je vaše tajomstvo ale aj teraz vyzeráte mimoriadne kráľovsky. A neviem, no podľa môjho názoru za tým úpravy nebudú." Pokrúti hlavou a keď vetu dopovie, jemne našpúli pery. "Ehm.. no aby ste si nemysleli, už som niečo popresúvala." Prizná sa. "Mám sa dobre, ďakujem." Usmeje sa  a na jejo pokyny nenápadne kývne, pričom sa postaví, decentne sa pritiskne k princovi, do objektívu venuje úsmev a potom sa už s princom lúči a odchádza do komnát.

Dnes neměla Shadow obzvlášť dobrou náladu. A důvod přiřazovala k dnešnímu setkání s princem. Bála se, ze něco pokazí a hned poletí že Selekce. Věděla, že je princ hezký, ale prostě se setkání bála. Zvolila kratší šaty, které jsou tak nad kolena a se spadlými rukávy. A v černobílém barvě. Vlasy si nechala rozpuštěné a jen vzadu má kolem hlavy menší cop. Když vyšla sveho pokoje, nervózně se ošívala. Když nakonec přešla k místu konání, vešla dovnitř a čekala až si ji princ zavolá. Všimla si novinářů a kamer, takže si dávala bacha na úsměv. Jakmile ji princ zavolá nadechne se a s úsměvem přejde k němu a ukloní sw. Dobrý večer, princi. Mám se dobře, jen jsem dnes celý den lehce nervózní. Děkuji za optaní.jak se máte vy, jestli se mužů zeptat? Lehounce se zasmála, když z mluvila o nervozitě a posadila se na svoji místo. Velmi vám to sluší. Prohlédla si ho a následně upřímně ku to pověděla.

"Určitě se tam poznáte. Tak jedinečný člověk, jako vy, se pozná úplně všude." Zalichotí jí a zvedne trochu víc pravý koutek než ten levý. Dokonce tam může člověk zahlédnout náznak ďoíčku, který ale zase hned zmizí a princ se vrátí do svého milého úsměvu. "Děkuji Vám. Také vám to velice sluší. Tyhle šaty byla moc dobrá volba. Popřesouvala? Takže nepoznám ten pokoj? Za chvíli nepoznám ani zbytek paláce, že?" Poví nakonec a po odchodu Rebeky se dívá na dívku přicházející.
Jakmile k němu lady dojde, tak se posadí zpátky na své místo a otočí se na ni, jakoby ti reportéři snad ani neexistovali. Je mu jasné, že jakmile tahle šaráda skončí, tak budou tyhle fotky všude. Ale je na to zvyklý, už to pro něj nic neznamená.
"Vůbec nebuďte nervózní. Jsem jenom normální člověk jako vy. A ty foťáky ignorujte. Dělejte, jakoby tam vůbec nebyly." Poradí jí a mile se na ni usměje. Připadá mu taková roztomilá. "Já se mám dobře a přávě jste mi sebrala větu, co jsem měl říct já." Nahlas se zasměje a snaží se , aby se trochu uvolnila. "Ale děkuji vám. Mně to možná sluší, ale vy jste dnes krásná, lady." Mrkne na ni a sleduje, co s ní tyto lichotky udělají. Vypadá jako malé štěňátko. tak proč ji neudělat ještě roztomilejší. Minimálně lidu se to bude líbit. "Jak se vám tu líbí? Jste spokojená se svým pokojem?"

Usmívá se a občas i očko hodí k foťákům. "To ano, ale já jsem nervózní pořád." Zasměje se a s už s větším a méně křečovitým úsměvem si ho znovu prohlédne. "Dobře. Přikývne a nakloní hlavu na bok. Pak se zasměje a začervená se. "To se omlouvám. Ale potřebovala jsme to říct." Pokrčí omluvně a pobaveně rameny. "Děkuji." Ta nervozita z ní trochu opadla, usmívá se už lépe a culí se jako andílek. Princ ji přijde strašně milý a diky němu má i červené tváře. "Moc s emisemi to tady líbí. Je to tady velké a strašně krásné. Na pokoj si nemůžu zvyknout. Ale v dobrém. Líbí s e mi tam. Cítím se tam jako doma." Dá si pozor má to, aby to neřekla moc rychle. To je další věc, které s e obávala na dnešku.

"Neomlouvejte se. Od teď se máte zakázáno omlouvat, jasné?" Zasměje se a lehce se jí dotkne kolenem o to její. Dělá však jakoby nic, i když se mu moc líbí její červenající tváře. Prohlédne si ji a pak se vrátí zase k jejím očím. "Jsem moc rád, že se vám tu líbí. A pocit domova je optavdu důležitý. A když už jsme u toho. Povězte mi něco o sobě. Co máte ráda? Co vaše rodina? Čím se živíte? Prostě tak nějak všechno." Snaží se ji trochu rozmluvit, protože je tohle docela pro něj důležité. Dal si za úkol, že o těch děvčatech zjistí co nejvíce informací. Je takový špion v utajení.

Ví, že jde malinko pozdě, ale přeci jen dorazila na místo konání první schůzky s princem. Do místnosti vejde blondýnka s rozpuštěnými vlasy a na sobě má červené šaty, které konří těsně pod koleny a rukávy končí pod lokty. Její boty na podpatku jsou stříbrné barvy. Pohledem se podívá na ostatní v mstnosti a pousměje se na Merliu a vydá se směrem k ní."Ahoj. Moc ráda tě zase vidím." Pousměje se na ní vřele a nakonec se posadí na jedno z křesílek kousek od Merlii a prsty si pročísne svoje vlasy. "Čekáš tady dlouho?" Koukne se na ní a potom se koukne na místo, kde sedí dívka, která zrovna mluví s princem.

"Tak vám děkuji." Usměje se na ni a zavolá si další dívku. Lady Olivio, připojíte se, prosím, je mně?" Podívá se do davu a jakmile se k němu vydá dívka, tak na ni upře svůj zrak. Někoho mu připomíná, ale vůbec neví koho.
"Dobrý večer, posaďte se, prosím. Jak se máte? Líbí se vám tu v paláci?" Zeptá se jí a osadí se zpátky na své místo na gaučíku.

Sedí v křesle a rozhlíží se po místnosti. Nechce totiž civět na prince,který si kousek opodál povídá s jednou z dívek. Nesedí jako ve škole,ale je narovnaná,nohu má přes nohu a ruce skrizene na koleni. Prohrábne si vlasy,když následně z princových úst zazní její jméno. Otočí se k němu,usměje se a vstane. Poupraví si šaty a přijde k němu. Jakmile je u něj,pokloní se,jak se sluší a sladce se usměje. "Krásný večer,výsosti. Děkuji." Řekne milým tónem a posadí se vedle něj tak,že si dá nohu přes nohu a narovná se. "Děkuji za zeptání. Mám se velmi dobře. Je mi ctí Vás konečně poznat. Nevím,zda si na mě pamatujete,ale jako děti jsme si párkrát hrály ve stáji." Uculí se té vzpomínce,kdy nevypadal vůbec jako princ a po chvíli se rozhlédne. "Líbí se mi tu moc. Dlouho jsem tu nebyla a pořád jsou tu místa, která jsem neviděla a nepřestávají mě překvapovat." Odpoví mu na otazku a zase se podívá na něj. "A jak se máte vy? Tolik dívek..ale nevidím, že byste byl nervózní." Pronese uznale a podiví se tomu. Nakloní hlavu mírně na stranu a mile se usměje..

S mírným úsměvem ji pozoruje a přikývne. "Ne, to mně je ctí Vás poznat." Poví jí zdvořile, když se ale zarazí. Nechápe tu její větu a chvíli přemýšlí. Dívá se na ni a nemá pocit, že by se už někdy viděli, tak bloudí v minulosti, když mu najednou něco dojde. "Vy jste ta copatá dcera dvorního koňaře?" Trochu vykulí oči a rozesměje se. Tak tohle vážně nečekal. Zakroutí hlavou a na tváři si zanechává pobavený úsměv.
"Tak na rande s vámi si budu muset vymýšlet zajímavější místa než zahrady a projížďky na koních. Tím vás asi moc neohromím." Ještě jednou zakroutí hlavou, jakoby tomu nemohl uvěřit, a pak se vydá cestou klasických otázek. "Bohužel si toho z dětství moc nepamatuji, tak mi budete muset připomenout, co vlastně ráda děláte, čím se živíte a tak podobně."

Zvedne koutky k úsměvu po jeho větě. Je vážně velmi milý,jak jí Ethan říkal. Nemohla si však nevšimnout,jak se zarazil a podle jeho výrazu šlo poznat,že nad něčím přemýšlel. Po jeho odpovědi pokýve hlavou a také se zasměje. "To je ale náhoda,co? Také bych Vás už nepoznala." Řekne pobaveně,protože se vážně dost změnil. Zmužněl..i když v obličeji byl pořád ten roztomilý klučík. 
Znovu se zasměje a zavrtí hlavou do stran. "To nemusíte. Koně miluji a jak jsem řekla,jsou tu ještě místa, která jsem nenavštívila." Ujistí ho,aby si s tím,kam ji vezme nelámal hlavu,protože to v paláci milovala. Poté jej poslouchá a jakmile domluví,tak se nadechne. "To bude asi další věc,co vás překvapí, výsosti. Ale zamilovala jsem si box a slyšela jsem,že i vy boxujete." Mile se usmála a potom se na chvíli zamyslela. "Také ráda plavu,lyžuji a běhám..to,že miluju projížďky na koních nemusím říkat..také ráda čtu,chodím do přírody.. je toho hodně,ale vzhledem k pracovní vytíženosti mi zbyl jen ten box a běhání. Jsem totiž psycholožka." Vyjmenuje mu,co má ráda a sjede ho pohledem. "A co děláte rád vy kromě boxu, vzhledem k vaší vytíženosti?" Zajímá se. Ethan toho moc dělat nemohl,tak ji zajímá,jak je na tom Adrian..

Poslouchá ji a lehce přikyvuje. Ví o tom, že není úplně mužnost sama, ale on jemu to nevadí. Není mu ještě moc a jako princ by měl vypadat hladce a upraveně, což mu jeho vzhled dovoluje bez sebemenšího problému.
"Vy boxujete? Vážně? No já také a celkově dělám takovéto sporty a posilování. Je to tak jako psychicky nenáročné a při mé vytíženosti si u toho může alespoň uvolnit." Řekne ji popravdě, a pak pozorně poslouchá každé její slovo a snaží si to zapamatovat. Vážně si bude muset udělat nějakou tabulku, kam si zapíše všechno důležité o dívkách. Je jich nějak moc na to, že by si to měl zapamatovat vše.
"Psycholožka? Páni. To asi není zrovna jednoduché povolání, že? Moc toho není. Kromě těch sportů, jak jsem již řekl, docela rád čtu a hodně hraji na kytaru. Pokud je samozřejmě čas, který mi poslední dobou docela schází." Ukáže jí na fotoaparát a usměje se. Počká až je vyfotí, a pak se postaví.
"Děkuji vám za váš čas. A teď poprosím lady Merliah, aby se ke mně připojila." Podívá se na poslední dívku a čeká až k němu dojde. "Dobrý večer, lady. Posaďte se, prosím." Pokyne jí a sám se posadí na gauč. "Začneme klasicky... Jak se máte a jak se vám tu líbí?"

Posadí se a pomyslí si, že má z těch všech dívek v obě nejvíce etikety. Zatím mu to nevadilo, ale že se tato dívka uklonila a řekla mu správným oslovením ho potěšilo. Nechává si na tváři mírný úsměv a zatím mu dívka přijde jako velice milá dívka. "Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat. Třeba budete první zase v něčem jiném." Pokrčí neurčitě rameny a mrkne na ni. Možná to zní jako dvojsmysl a je dost možné, že to tak i má znít. "Už jste několikátá, co mě žádá o mapu. Bohužel mapy nevydáváme. Potom byste se v Selekci nudila a pak bychom se mohli jen bát, co by se stalo, kdyby se tak krásná dívka, jako vy, nudila." Poví jí a pořád se jí jen dívá do očí.
"Nerad bych vás tu zdržoval dlouho, ale nemohu si odpustit pár otázek, abych o vás mohl něco zjistit. Co ráda děláte? Čím se živíte?"

Vidí, že tato dívka není jako ty ostatní a úplně mu nesedí. Nesmí však soudit knihu podle obalu a ještě jí bude muset trochu poznat, než se rozhodne co s ní udělá dál. "To byste asi neuhádla, lady." Mihne se mu taková dravá jiskra v oku a on se zarazí. Tohle nechtěl říct, protože v těchto momentech si připadá úplně jako jeho otec a to je pro něj to nejhorší, co může být. Jelikož se při té větě přiblížil k ní, tak se zase zdvořile odtáhne. "Alespoň bude nějaká legrace. Vždycky vás někdo najde, nebojte. A pokud ne, tak jsem vás rád poznal." Poví tak nějak pobaveně a tak nějak zkouší, co ta dívka vydrží. Dnešní večer se snažil zmapovat všechny dívky a u téhle to zase zkouší jinak.
"Nemám rád chození okolo horké kaše." Řekne jednoduše a poslouchá ji. Nevěděl, že tu má i zpěvačku, ale nějak to neřeší. Jsou tu různá a podivná povolání.
"Já mám jen pár koníčků. Mezi ně se třeba řadí hra na kytaru, cvičení nebo četba. Ale jen když je na to čas, kterého moc nemám." Poví upřímně, a pak ukáže na fotografa, aby se mohli společně vyfotit. Chytí ji kolem pasu a dívá se do fotoaparátu s jeho typickým úsměvem pro fotografie. Načež se otočí k lady. "Rád jsem Vás poznal. Doufám, že se brzy uvidíme." Věnuje jí poslední pohled, rozloučí se se všemi a odejde z místnosti.